Přátele prověřuj – ty prověřené obručí z ocele si připni k srdci, leč nepodávej ruku na potkání a drzé floutky drž si od těla.

START – jaro 2010

Roku 2010 jsem pořídil za posměšků mnoha lidí z okolí automobil, který:
– mechanicky / motoricky se rozpadne do 80000km
– zkoroduje během prvních pár let
– nedá se použít na zvýšení ega (v tomto vážně nekecali)

500 000 km – jaro 2019

Auto s minimálními náklady, spotřeba 4,7-5,7 l/100km v naloženém stavu, téměř bez oprav (původní motor, vstřiky, převodovka …… a další vnitřnosti)
Belgie, Bělorusko, Bulharsko, Dánsko, Chorvatsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko ……… mrazy a závěje v horách i vedra a písek u moře – bez závad.
Stavební dříč, tahač kamenů z kamenolomu, horolezecký expediční speciál…..

HISTORIE

K nákupu automobilu DACIA Logan I MCV jsem se dostal shodou náhod. Jako koníček k mojí profesi (testování betonu, chemie betonu, posudky staveb atd.) jsem začal stavět rodinné domky, vozit některé věci na stavbu v 1,5 roku starém (novém) autě s koženými sedačkami a to nebylo zcela ideální. Rozhodl jsem se tedy pro nákup pracovního vozu pro stavební účely a hledal a hledal a hledal. Nové vozy vzhledem k ceně nepřipadaly v úvahu, ojetiny z Německa díky skoku v kurzu se staly málo výhodnými a tak jsem hledal a hledal mezi ojetými Peugeot Partner, Citroen Berlingo, pak i Fiat Doblo …… a najednou jsem uviděl Dacia Logan MCV. Předsudky okolí a předků udělaly své, nebral jsem toto auto vůbec vážně (otec ležel pod vozem Dacia 1300 delší dobu než si s námi za svůj život hrál 🙂 ). Přečetl jsem recenzi o vozu, zaujala mne verze se 7 místy, ale pustil to z hlavy a hledal dál a dál. Jednu sobotu dopoledne jsem jel okolo Dacia salonu a v myšlenkovém zkratu se rozhodl, že si auto o kterém jsem doposud četl jen jednu recenzi prohlédnu. Dachna celkem překvapila, projel jsem ji a přesto, že moje auto byla 2,5litrová Honda Accord, tak jsem se v Dacii necítil vůbec špatně. Do měsíce jsem si koupil Dacii Logan I MCV 1,5dci – nejsilnější 63kW motor, nejvyšší výbava (neboli – měla klimatizaci, posilovač, rádio 🙂 ….. a volant). Nechal jsem si nalepit fólie, přidělat tažné, alarm a bylo hotovo. Původní představa byla dostavět domy, chajdu a prodat auto do roku, maximálně dvou let ……. protože se přece rozpadne, zkoroduje atd. Domy se podařilo dostavět i prodat, auto se začalo používat pro další stavební činnosti, jeho prodejní cena klesala a stále jezdilo.

Dnes už vím, že toto auto mi ušetřilo nejvíce výdajů spojených s nákupem, údržbou, provozem. Spotřeba na tak velkou krabici je opravdu zázrak, provozní náklady minimalistické, opravy minimum (tuším alternátor po 300 000km….). Z velké části je auto v původním stavu, jedině zadní dveře a nárazník jsou 2x měněné (jednou se paní dívala na dítě na zadní sedačce a nevšimla si, že dáváme přednost chodci, podruhé starší pán neviděl, že pouštíme sanitku a uštědřil nám ránu). Auto si dcery oblíbily – přezdívají mu „Smradlavka“ (sem tam vozíme v autě chemikálie a je to poznat) a za vše hovoří foto v galerii MIX, na kterém mladší dcera píše do prachu zadních dveří „Jedu ve vraku“ :-). Také jsem terčem posměchu s oblíbenou otázkou „nevíš kolik je venku teplota?“ – poznámka: palubní počítač nemá teploměr (nač taky, zimu i teplo poznám). Dcerám jsem oznámil, že jednou bude tato DACIA svatebním darem, takže má šanci ta rychlejší a také jsem jim namluvil, že po ujetí 500 000 km dává automobilka auto nové.

Auto jezdilo, jezdilo a najednou bylo na tachometru 500 000 km a to hovoří za vše. Mám rád oslavy a tak oslava tohoto milníku proběhla stylově v Rumunsku a to jízdou po Transfagarašské magistrále (jedna z nejkrásnějších klikatic světa, která je bohužel do konce června ve vrcholové partii uzavřena z důvodu sněhu a kamení na silnici). Původně jsem chtěl pověsit vlajku DACIA na nejvyšším vrcholu Rumunska – Moldoveanu – 2544 m. n m. – nakonec jsem musel bez vlajky (nepodařilo se ji nikde koupit 🙂 ), ale zápis DACIA 500 000 km ve vrcholové knize se povedl sólovýstupem.

FOTOGALERIE – tacho

RUMUNSKO – 27.-29.6.2019 – oslava 1/2 mega

Jednoho dne to přijít muselo a cítil jsem to v kolech už od cca 350 000 km. Na „palubním počítači“ se objevilo magických 500 000 km a bylo jasné, že je třeba tento milník oslavit. Původně jsem chtěl zdolat nejvyšší horu Rumunska zcela sám, ale proč si výstup nespojit s další výzvou :-). Na cestu jsem přibalil bývalého laboranta z dob kdy jsem ještě budoval kapitalismus jako zaměstnanec. Člověka horami netknutého, muže stabilizovaného (tj. minimálně 20kg váhy navíc – dle BMI tabulek přes 30) a především jedince plného strachu z výšek a medvědů (zjistil si, že je jich v Rumunsku přes 5000).

27.6.2019 jsme se za tmy setkali u firmy, nasedli do kabiny expedičního vozidla DACIA Logan MCV a jelo se směr jezero Balea. Zde jen malá poznámka: rumunský řidič je člověk velmi odvážný (předjíždí do zatáčky, přes plnou čáru), stále spěchá (ano – ví, asi že co stihne dnes, nemusí dělat zítra) a dopravní značky (zejména omezení) jsou spíše informativní a poddimenzované. V polovině Transfagarašské magistrály jsme vozidlo odstavili, naskočili do předposlední či poslední lanovky co jela na vrchol a přespali u jezera (poslední hogofogo noc se sprchou na pokoji). Ráno 28.6.2019 jsme odstartovali výstupem na bezejmenný vrchol, který se tyčil hned nad jezerem Balea. Po cestě horolezecký novic Laďa trpěl závratěmi (údajně nesnese návštěvu panelákového balkonu), sem tam se plazil po zemi (to jsem komentoval obratem, že pokud v tomto chce pokračovat, tak bude vypadat jako hovnivál) a funěl více než Dacia s vozíkem, který měl naloženo hodně přes tunu kamení. Bylo to utrpení, ale pro další celodenní cestu se tento začátek hodil neb Laďa si začal zvykat na pohled z výšky jiné než 170cm. Po cestě jsme zdolali úsek s názvem „Tři kroky od smrti – La trei pasi de moarte“, který začínal nerezovým křížem – pomníčkem na českého turistu, jenž na tomto místě zahynul. Dále jsme lezli okolo skalního útvaru s názvem „Dračí oko“ alias „Fereastra Zmeilor“, putovali po trase přes sněhová pole a snažili se neuklouznout neb by to bylo hodně nepříjemné nejen pro další cestu, ale i pro tělesnou schránku ledolezce. Po 6 hodinách chůze/pití z potoků a jezer/, ujídání sněhu a kochání se, mi bylo jasné, že vrchol společně s parťákem nezdoláme a musel jsem zvolit alternativní změnu trasy k chatě s názvem „Cabana Podragu“, kam jsme před setměním doputovali. Hygiena upoceného horolezce byla pořešena koupelí v krásném jezeru u chaty, naše vysportovaná těla se stala terčem obdivu ……. oslů. Následovala večeře v podání rumunské horobabičky, která nám nabídla výběr z jedné polévky a jednoho hlavního jídla. Výběr byl jednoduchý, chuťově bez chyby (zeleninová polévka CDD – alias „Co Dům Dal“ a zelné závitky plněné masem) a po pár místních pivech jsem usoudil, že provedeme dezinfekci těla místní „pálinkou“. Byla to kvalitní řepovice a šlo se spát. No …. spát. Na pokoji nás bylo 8, z tohoto počtu spal jen Laďa a všechny ostatní obdařil chrápáním které hraničilo s týráním spolunocležníků. Ve 3 ráno jsem si nasadil čelovku, vyskočil z lůžka a vyrazil do sněhových polí, přes skály na hřeben a po něm přes druhou nejvyšší horu Vistea Mare (2527 m. n m.) až na nejvyšší metu Moldoveanu (2544 m. n m.). Výstup začínal za hvězdného nebe s vichrem, který se mne snažil sundat k zemi (aspoň bylo co fotit a sledovat, dokonce jsem se chvíli dostal na signál a dal vědět, že žijeme a poslal pozdrav i lidem z RENAULT DACIA CZ – díky 🙂 ). Dále přišla taková mlha, že jsem ocenil mobilní navigaci a fotky skalnatého masivu a výhledů do okolí jsem musel oželet. Cestu jsem absolvoval sám, protože parťák Laďa musel šetřit síly na návrat stejnou cestou jak jsme přišli (varinta A) nebo ústupovou cestou do údolí k vesnici s pěkným názvem „Victoria“ – varianta B. Po návratu na naši základnu Cabana Podragu jsem si dal ranní breakfast pivo, sbalil věci, Laďu, rozloučil se s horobabičkou i osly a šlo se na variantu B, která začínala u vraku malého letadélka (to bylo asi hodně nouzové přistání). Cesta šílená, stále z kopce – ani 6h v tempu nestačilo, do vesnice k domům cesta nekonečná a do toho vedro, slunce (zlatá mlha a sníh nahoře). Naše expediční auto bylo cca 30km od vesnice ke které jsme směřovali a tak bylo jasné, že budu muset improvizovat. Povedlo se a na první mávnutí před vesnicí jsme stopli mladé diskorumunské tunery s vozidlem VW Passat v kůži/střešním megaoknem. Přestože původně jsme jeli s našimi novými přáteli pouze do vesnice Victoria, tak po pár větách jsme zjistili, že jim bude poctou nás dovézt k našemu vozidlu. Auto stálo na svém místě, sem tam jsme byli obdařeni obdivným pohledem. Šlo se vykoupat do potoka, nasedlo se do vozu a jelo se přes Rumunsko, Maďarsko, Slovensko až domů. Vozidlo opět nezklamalo, po cestě jsme zabili asi milion much, snažili se neusnout a já měl radost, že jsem dostal do hor i člověka amatéra a hlavně se s ním vrátil. Laďa je hrdina, málokdo by to dal (2x1000km autem, velmi dlouhé denní trasy s velkým převýšením, pohyb po zmrzlém sněhu, zima i vedro, strach z výšek, moje vtipkování).

Mne čeká asi mnoho dalších adrenalinových, nesmyslných, veselých aktivit. Dacii čekají další kilometry a možná se stane expedičním speciálem pro mladé cestovatele a udělá milion (nevím, musím se zamyslet 🙂 ) Buďte rádi za to, kam vás život zanese, že tady ještě jste ……. neházejte si klacky pod nohy, hřebíky pod pneu.

AKTUÁLNĚ

První problém na trase – umřelo turbo při 552000km. Nevadí, doktor AutoServisDiviš si s pacientem na pitevně poradí.
Máme před sebou 555555 km a vlastníme novou STK/ME.
Motor (srdce auta) umřelo a pro mne skončil tímto tento projekt. Ale DACIA I MCV pojede asi dál a všem přeji spokojenost (i těm co je DACIA rozpálí do ruda a mají potřebu vytahovat …. si a se 🙂 )

Podařilo se 555555km a přidali jsme k černé expediční i bílou boudu na kolech – Dokker. https://www.michalzhor.cz/2020/05/16/555555/

Přišlo první úmrtí (možná první a poslední) a na tacho 571374 km
https://www.michalzhor.cz/2020/08/06/umrti-daleko-pod-kopcem/

Bohužel. Pro moji DACII a mne se stal stav tachometru 571374 km stavem konečným.
https://www.michalzhor.cz/2020/10/17/571374-smutne-cislo-diesl-hybostroje/

Dacia I MCV – SPZ se vrací
https://www.michalzhor.cz/2021/06/01/da-kar-007/

Dacia II alias Dokker a jeho 100 000 km
https://www.michalzhor.cz/2021/09/26/100-000-km-dacia-ii/

Dacia II alias Dokker a jeho 200 000 km
https://www.michalzhor.cz/2023/08/24/200-000-km-dacia-ii/

FOTOGALERIE – stav rok 2019 – 500 000 km