Z wikipedie a pro dcery:
Zlaté pravidlo vyjadřuje lidskou zkušenost, že základem dobrých vztahů je schopnost představit si sebe sama na místě druhého. Aby se dítě mohlo zařadit do lidské společnosti (socializace), musí se zbavit přirozené sebestřednosti a svá jednání korigovat s ohledem na druhé. Jako všichni živočichové, je i člověk vybaven instinktem sebezáchovy a sebeprosazování, který ovšem u společensky žijících živočichů vede ke konfliktům. Mladý živočich při nich naráží na silnější a naučí se jim případně ustoupit; tak vzniká uspořádání, které popsal holandský etolog Nikolaas Tinbergen jako „klovací řád“.
Pro lidské společnosti ovšem toto rozřaďovací „uspořádání“ rozhodně nestačí a Zlaté pravidlo vyžaduje, aby se člověk dovedl už předem podívat na své jednání tak, jak se dívá na jednání druhých. Elementární představu „spravedlnosti“ jako vzájemnosti, „půjčky na oplátku“ (anglické tit for tat), znají i malé děti a své násilnosti často ospravedlňují tím, že ten druhý si začal. Z tohoto hlediska je třeba rozlišit obě uvedené formulace Zlatého pravidla: zatímco první z nich otázku „kdo si začal“ neřeší a jen vyžaduje, jakého jednání se člověk má zdržet, druhá vyžaduje, aby člověk sám jednal tak, jak si přeje, aby jednali ostatní. Někdy se hovoří o pasivní a aktivní formě Zlatého pravidla, která je podstatně silnější, to jest náročnější.
A pro mne ? Buď na sebe víc přísný, blogere !
