Zdolání nejvyššího kopce Slovensko-moravských Karpat, geomorfologického celku Javorníky, mne málem minulo. Plán zněl vstát ve 2 ráno a jet na CZ-SK hranici pod chajdu Kohútka. Člověk míní, ale když usne po půlnoci, tak se plány mění. Vyspal jsem se do růžova, odjel pracovní nutnosti a pak to přišlo !
Ty srabe, ty nedáš ani jeden kopec ?!? No to jsi máslo dvojka. AHA – teď musím vysvětlit mladší generaci. Za mých mladých let (ano, za devatero horami, devatero …… atd.) existovalo máslo I (jednička) a máslo II (dvojka). Jednička máslo mělo modro-červený potisk stříbrného obalu a bylo učeno k mažbě (to je novotvar 🙂 ) na chleba apod. Dvojka máslo mělo zelený potisk a bylo určeno k pečení. Každopádně si dvojka prožila kus života v mrazírnách a jednička ne. To byla doba, když jsem si sám upekl česnekový chleba a taky ho zvládl sníst na to ta ta ta ta.
Zpět na kopec. Srab nesrab, vyjel jsem na parking pod Kohútku, vzal si letní kraťasy, triko, pidibágl a pelášil po hranici, po hřebeni necelých 6km (prý 5,8km) přes Frňovské sedlo až do cíle – na kopec Javorník (často značen jako Malý Javorník) vysoký 1019 m.n.m. Vrchol Velký Javorník má 1071 m.n.m., ale leží na Slovensku a já respektuji zákazy, příkazy, nařízení. Cesta byla suprózní, roušku jsem neužil bo jsem nikoho nepotkal, vítr médium, slunce jak opium. Sice se mi vybil mobil, ale aspoň jsem nefotil každou ptákovinu a kochal se.
Přes Slušovice a další vísky jsem doskákal do Brna a zjišťuji, že jsem se opálil. Dnes všem lidem, bez rozdílu opálení pleti, nazdar !
Kdo byli „portáši“, to si zjistěte za domácí úlohu.
GPS: 49.3059119N, 18.3031417E
