Vrchol Skalka je v mém seznamu 94 geomorfologických celků na posledním místě, holt abeceda se nedá okecat a Zet je ocasem abecedy. Do tisícovky kopci Skalka chybí pouhých 36m, ale i tak je nejvyšším bodem Podbeskydské pahorkatiny, patřící pod geomorfcelek Západobeskydské podhůří.
Kopec jsem neplánoval a tak po práci se jednalo o zdravotní procházku s ověřením funkčnosti lepení podrážky na mých pohorkách LalalaSportiva. Ani jsem netušil do čeho jdu, kde zaparkovat. Nakonec jsem se rozhodl netrápit místní chataře tím, že jim najedu mezi jejich haciendy a nechal jsem vrak až dole u silnice v obci Kunčice pod Ondřejníkem. Člověk by řekl „podhůří“, to bude s prstem v nose. Absence spánku, ráno zdolaná Lysá hora, pak práce, nevzal jsem si vodu, stáří ……. ale vůle byla silnější. Jako tažné zvíře jsem drtil metry kopce. Po cestě jsem našel žehličku (kámen ve tvaru spodní části žehličky – viz. foto), sedací soupravu s jediným luxus výhledem na okolní kopce a taky si prohlédl pokácené stráně okolních kopců.
Z vrcholu už nic vidět není a místní spolky se snaží vyprovokovat stavbu rozhledny. Tak uvidíme, zda z tohoto vrcholu někdy uvidíme ….. do dálky (doufám, že k tomu nedojde odlesněním vrcholu).
Na vrcholu je konstrukce ve které byla ukotvena megakláda, ale ta se zlomila a zůstala jen spodní část konstrukce a zlomek klády v ní. Vedle vrcholového šutru je ohniště a vedle něj tyčka se značkou „zákaz rozdělávání ohně“.
Cesta zpět byla zalitá sluncem, podařilo se mi nevyválet se …….. i když na hodně % cesty bylo blahno (mix bláta a bahna).
Kopcům zdar !
GPS: 49.5528039N, 18.3008600E
