Sešlo se pár amatérských extremistů, slovo dalo slovo, vybral se termín 12. stupně Beaufortovy stupnice – neboli orkán ……. a letělo se. Letadlo nás odneslo do cíle i když jsme váhový i délkový limit překročili u každého zavazadla (akce Kulový blesk bledá předloha). První noc jsme přežili v Liverpoolu (translator Laďa tvrdí, že je to Játrový bazén) a šli ve stopách Beatles. Hledali jsme i hotel 007 Boat Marine (alias ubytko Žlutá ponorka), ale s ohledem na orkán ji asi uklidili nebo šla ke dnu (50/50). Přecpali jsme se fišendčipsy, večer se přesunuli do YHA 4-hvězdičkové ubikace a za okny kvílel orkán. Ráno taky kvílel a tak byl ten správný čas na omrzliny a zážitky spojené s tím, že člověku uletí vše co pevně nedrží. Chvílemi i chůze byla problém, ale nakonec vylezlo na pár chvil slunce, vítr se mezi skalami uklidnil a pod vrchol jsme se dostali v rekordním čase. Vrcholová partie už zase bylo jiný kafe, omrzliny do pár sekund a mráz čaroval. Dali jsme to !!!! Kopec v extrémních podmínkách o výšce 1085 m.n.m. nám dal šanci.
Cestou zpět se slunce vypnulo, začalo sypat a 6 sněhuláků došlo k hostelu. Po nezbytném kakajovém dýchánku se podařilo naše vozidlo vytlačit správným směrem (původně zamýšlený směr nebyl průjezdný bo v Anglii je trendy mít letní pneu i v únoru) a sjet jak na saních do údolí. Přesun pod Scafell Pike klapl a zítra to bude bolet.
