Pic Paradis – francouzská část ostrova Svatý Martin

Na předposlední den mého výjezdu jsem si nechal nejvyšší bod ostrova Svatý Martin, který naleznete na francouzské půli. Včera jsem udělal téměř 40000 kroků a tak se mi ráno moc nechtělo vstávat. V poloze ležícího horala jsem vyřešil maily, udělal kousek práce a připravil si chutnou snídani CDD (Co Dům Dal). Pár nezbytných věcí jsem si nacpal do nepromokavého pytlíku, nemusel jsem tahat na zádech batoh a tak jsem se cítil volný jako pták. První půle trasy byla ozdobena pouze jedním ostrým, avšak krátkým kopečkem ve tvaru sedlové střechy. Druhou půli trasy projektoval specialista na skokanské můstky, tudíž do konce jsem tlačil jak otrok, cestou zpět jsem očekával, že se mi roztaví pneumatiky nebo hodím šipku přes řidítka. Bylo velkým štěstím, že finální část cesty jsem zvolil mimo silnici pro motorová vozidla. Musel jsem sice kolo nést na krku necyklo terénem, čímž jsem překvapil jedny turisty v protisměru, ale cesta vedla kolem úžasné vyhlídky na pláže a zejména jsem se dostal nejbližší cestou k nejvyššímu bodu ostrova. Toto místo se nachází za plotem mezi dvěma vysílači (dle mapy), možná lehce za nimi (v husté a nepřístupné zeleni). Výhledy z tohoto místa nic moc, zlatá vyhlídka pár desítek metrů níže. Sečteno a podtrženo, velké zklamání, žádný nápis, žádný monument, nic. Vrchol se jmenuje Pic Paradis, dosahuje do nadmořské výšky 424 m n.m. Cestu zpět jsem volil po údajně silnici, která vede okolo vrcholu a napojuje se na trasu po které jsem nahoru vytlačil dvoukolou bestii. V mapě se to tváří jako silnice, ale jedině pro malé offroady (Suzuki Jimny apod.) nebo čtyřkolky, jízda na kole nebyla prvních cca 400m vůbec možná. Pokud bych vyjel nahoru autem, tak bych musel zůstat někde mezi vilami pod vysílačem a to by se místním asi nelíbilo. Z tohoto důvodu každý automobil, který mne míjel při jeho výjezdu hore, se vracel za pár minut směrem dole. Cestou po skokanském můstku jsem chvílemi musel jízdu přerušit neb kombinace náklonu, šutrů a děr zaváněla využitím cestovního pojištění (ona i chůze vyžadovala brzdění až se podrážky tavily). Na kopci jsem si nalezl v mapě nejbližší pláž, na kterou jsem došlapal pln elánu, dal si dvě piva, 12 metrů plavání a začal se těšit na pozdní samodomo oběd. Jsem násobně rád, že jsem při mojí cestě navštívil kopce okolních ostrovů.

Pic Paradis – 424 m n.m.