The Quill alias Mazinga – Svatý Eustach

Poslední vrchol z dlouhé karibské řady jsem si nalezl na ostrově Svatý Eustach. Krátký let, cenově příjemné letenky a tak jsem si vzal první ranní odlet a hodně odpolední zpětnou letenku, prostě takové bleskové rozhodnutí. Čím víc jsem o ostrově věděl, tím se mi zdálo, že na ostrově se ukoušu nudou. Vzít kolo sebou jsem zavrhl, zpětně hodnotím, že to byl dobrý nápad, není zde moc kvalitních cest a vše se dá ujít pěšky. Na letiště jsem zase vyrazil za tmy, ale byl jsem již na psí smečku připraven po všech stránkách, tudíž to nebyl žádný adrenalin jako posledně. Na letišti jsem byl téměř sám, můj let nebyl na ceduli napsán a tak jsem čekal nějaký problém. Nekonal se, jen někdo let na ceduli nepustil, ale naštěstí jsem již letiště znal lépe než letiště Brno (já se vám přiznám, já z Brna nikdy neletěl). Po přistání na letišti jsem se vydal cestičkou k místnímu orientačnímu bodu „Big Stone“, prostě trošku větší šutr s nápisem. Blízko jsem si koupil vodu na výstup a energetické nadnárodní arašídy v cukrovce. Po nákupu jsem směřoval ke vstupu do národního parku Quill a do cesty se mi postavila osvěžovna alias bar paní Rity. Dal jsem si dvě piva Carib, jednoho místního frťana, napsal zápis na stěnu fixem a šel do kopce s krásnou myšlenkou, že se po výstupu sem zase vrátím. Doping alias inervace etanolem vedla k tomu, že se ze mne stal výstupový stroj a já šlapal bez myšlenek a odporu. Pěšina dobře značená, v místech s nebezpečím uklouznutí nebo pádu jištěna lany. Ve chvíli když jsem se vyhrabal na hranu kráteru, tak bylo jasné, že vrchol se nachází (jak jinak) na protější straně kráteru. Cestou ve stínu, místy s vyhlídkami, jsem se dostal až na vrchol označený nápisem Mazinga. Vrchol Mazinga alias The Quill se nachází ve výšce 601 m n.m. a já si zde hodinu poležel ve stínu, sledujíce černé kozy horské. Na vrcholu jsem si dal arašídy, udělal pár fotek a po malé procházce našel původní betonový obelisk a ocelovou tyčku. Jak toto mohlo lehnout k zemi, to nechápu. Cestou dolů jsem spěchal, tudíž jsem si vystřihl jeden gymnastický prvek zvaný „provaz“, ale jedinými následky bylo navýšení % plochy těla pod prachem. Do baru u Rity jsem došel jak prase v sopečném trojobalu a hned si dal dabl pivo a zakončil posezením u piva tzv. „do třetice všeho dobrého“. Piva byla zmrzlá, takže prvních pár minut jsem měl vždy lízátko, pak ledovou tříšť a nakonec i pivo. Rita mi ukázala knihy o ostrově, já si udělal pár snímků a čas rychle protekl mezi prsty. Po osvěžení jsem měl ještě hodně volného času, který jsem využil k návštěvě místní pláže s černým pískem a zejména k odstranění veškeré špíny ukotvené na povrchu mého těla. Znovuzrození! Prohlédl jsem si hlavní městečko Oranjestad

Něco málo o historii na závěr. Roku 1954 vznikly Nizozemské Antily a Svatý Eustach byl začleněn do tohoto autonomního správního celku. V roce 2005 se konalo referendum o zániku Nizozemských Antil. Obyvatelé ostrovů Svatý Martin,Saba, Curaçao a Bonaire se vyslovily pro zánik společného celku, ale proti byli obyvatelé tohoto ostrova, kteří toužili zachovat Nizozemské Antily a úzké vazby s hlavním ostrovem Curaçao. Jelikož však nebylo možné tento slepenec udržet, stal se ostrov společně s ostrovy Saba a Bonaire zvláštní správní jednotkou přímo evropské části Nizozemského království dne 10. října 2010 a pro všechny tři municipality se používá souhrnné označení Karibské Nizozemsko. V současnosti ostrov žije z dotací Nizozemska a z rozvíjejícího se turistického ruchu. Za vstup do přírodního parku se platí QR kódem, udržují cestu v dobrém stavu a tak buďme štědří.

Kdo někdy přiletí na ostrov Svatého Martina, neváhejte den či dva si naordinujte na Eustachovi. Eustachově trubici zdar !

The Quill/Mazinga – 601 m n. m.