Mount Scenery – sopečná Saba

Ostrov Saba jsem objevil v prvních, zároveň i posledních minutách plánování, až v závěru. On je to o sopečný prcek, ale kopec tu mají na lokální maloantilské poměry vskutku monstrózní. Ostrov je kruhového tvaru, má v průměru 4,5km a nejvyšší hora Mount Scenery dosahuje do výšky 877 m n.m. Nebylo nutné příliš dumat, mapa převýšení jasně zavelela „bez kola“. Dalšími důvody pro výlet pěší byla malost ostrova a ulovení tarifu „websaver“ u letecké společnosti Winair. Websaver by se dal přirovnat ke kombinaci happy hours aplikované na tarif „žebrák“. Jízda lodí byla dražší variantou, ztratil bych příliš času na lodi

Od roku 2010 je Saba jedním ze 3 zvláštních správních obvodů Nizozemska, sumárně nazývaných „Karibské Nizozemsko“(dalšími jsou Bonaire a Svatý Eustach). Do roku 2010 byl ostrov v rámci Nizozemského království součástí konstituční země Nizozemské Antily.

Můj let byl prvním letem dne, tudíž jsem musel vyjít hodně za tmy, protáhl si tělo, pohrozil smečce psů, že z nich udělám Ikea kuličky haf-haf. Pěšky na letiště asi nikdo nechodí, ale jde to, není to nic ilegálního. Holt když má někdo na letenku, tak má i přibližovadlo.

Odlet se povedl a na přistání jsem se těšil neb letiště na ostrově Saba se pyšní prvenství, nachází se zde nejkratší přistávací dráha pro komerční lety (údajně 396 metrů, nekrokoval jsem). Cestu na vrchol jsem započal koupí piva a vody ve vesničce Windwardside, tudíž na vrcholu jsem nemusel jíst francouzskou paštiku a salám s lanýžemi „nasucho“. Do kopce jsem vypotil pár litrů vody, hory liduprázdné a sem tam jen slepice, kohout, kráva, býk, žízala a další fauna. Dvakrát jsem jsem byl minut nějakým ovocem (něco mezi hruškou a mangem), které bylo okupováno červíky, tudíž jsem neochutnával. K výstupu jsem používal mapy.cz, ale zde vám prozradím tajemství, na pozici naleznete falešný vrchol. Cestou k falešňakovi projdete kolem vysílačů, piknik posezení a pokud vám na konci cesty neujedou nohy, nestanete se mrtvolou, tak se vydáte na rozcestí opačným směrem a v pohodě zvládnete výstup na nejvyšší bod Nizozemského království (ten kontinentální vrchol je podměrečný kopeček). Na samotném vrcholu jsem se věnoval plně nicnedělání, vypil jsem pivo, pojedl a sledoval posuny mraků. Při sestupu jsem potkal celkem šest živých osob, usoudil jsem, že jsem ranní ptáče. Sestup do hlavního města mi nedával smysl, vrátil jsem se do Windwardside a zakoupil si odměnu – nápoj ala „babské ucho“ z filmu Saxana. Nápoj obsahoval irský mech a zejména karibský rum, ale bez velkého třepání by z lahvičky nic nevypadlo, je to hustý, je to hustý, je to vážně fest hustý. Na letiště jsem se vydal pěšky, lidé mi mávali, asi je to něco hrdinského. U letiště jsem vlezl do přírodního bazénu, sundal sůl z mého těla a nahradil ji solí mořskou. Osvěžující, odpočinkové a ze zákona by mělo mít každé letiště bazén (se vstupem pouze pro mne). Finální fázi čekání jsem dekoroval jedním rumem místního významu, zaplatil jsem odletovou taxu 10 dolarů, nenechal se obrat od místního aerošmejda, který mi na dvacetidolarovou bankovku vracel pohledy debila a ne desetidolarovku. Odlet na jedničku, po přistání jsem již nemusel do fronty k oficírovi a vlétl rovnou na e-vstup. Z letiště jsem opět dal nohám trénink a zdá se mi, že mi vedro přestává vadit. Za odměnu si dnes daruji posezení u lahve dobrého vína (a sporo výlet dostal trhlinu 🙂 ).

Mount Scenery – 877 m n. m.