Jaro se začlo hlásit nesměle, do budky mi začínala létat sýkora i sýkorák a očekával jsem, že začnou nosit soušástky pro tvorbu rodinného hnízdečka. Včera jsem najenou na kameře uzřel dno budky zaplněné většími kusy kdovíčeho (kůra ? listí ?). Dnes ráno jsem zíral, že vetší kusy se změnily v drobné, ale nevím zda došlo k destrukci zobákem nebo k nanošení drobotiny. Hurá ….. budou sýkorčata.
Prdlajz !
Dnes ráno jsem uviděl ptáka „budovatele“, do boudy vlétla špačková a otvorem interiér skenoval okem pan špaček. Život je boj, silnější vyhrává a tak sýkora ven, špaček vede 1:0. Původně jsem chtěl ponechat budoucí vývoj přírodě, ale špaččata jsem již odchoval. Dále bych neudělal radost sadařům, dědovi a přišel o třešně. Odzimoval jsem elektrickou pilku, vytvořil jsem z překližky redukci pro zmenšení otvoru a překryl dosavadní otvor. Snad to nedopadne fiaskem.
Život je boj ….. i ten ptačí. Špačku, hledej ubytování jinde.
Zväčšiť si mal. Mohol si mať pelikána. Alebo dronta mauricijského.
Neblázni. Sežral by mi kameru. I když…. ona mi nyní po pár letech umřela a tak před zimou musím nainstalovat novou.