Jebel Toubkal – nej Maroka i severní Afriky

Opět se potvrdilo staré známé přísloví „štěstí přeje i nepřipraveným“ a po krátké debatě jsme se rozhodli nalézt pár dnů přilepených k víkendu a zdolat nejvyšší horu nějakého státu světa. Pouhé čtyři volné dny výrazně zúžily výběr a také jsme se snažili nevolit nějakého kopcového trpaslíka. V pátek před půlnocí jsem sundal šólnu (alias oblek) a ve dvě hodiny ráno v sobotu již seděl ve vlaku na letiště Vídeň. Cíl cesty ? Nejvyšší hora nejen severní Afriky, ale i pohoří Atlas a zejména Marockého království. Po snídani jsme dopadli letadlem Ryanairu do Agadiru, zaběhli si zaplavat a ve velkém hicu se nám podařilo dostihnout i autobus do Marrákeše. Odjezd 15:00 jsme dokázali doběhnout v 15:01, navíc nám byla prodána prapodivná jízdenka (jízdné bylo nižší než uváděné na webu dopravce, nebyla na ní vypsaná částka, čas odjezdu….. vše prázdné ….. avšak funkční). V Marrákeši jsme ulovili večeři na jednom z mnoha stánků, které každé odpoledne prodejci postaví a v noci je demontují. No ulovili večeři, zde si večeře uloví vás. Dejte velký pozor na počty, účtování ….. stánkokuchaři, které si vyberete jsou dle jejich tvrzení „best“ a máte „fakovat rest“, ale pokusí se s vámi vykejvat. Ráno jsme byli přesunuti do vesnice Imlil, která slouží jako vstupní bod výstupu na nejvyšší horu Maroka. Odjezd a vše ostatní klaplo na minutu, ale cena za „tento zážitek“ se měnila během našeho pobytu od začátku až do konce (rozhodně neplatit nic předem). Na výstup totiž potřebujete průvodce a bez něj to nepůjde neb po cestě vás čekají policejní kontrolní body a také na horské chatě budou zapisovat do deníčku veškeré vaše údaje. Měli jsme velké štěstí na průvodce (Berber), který se nepokusil o žádný ojeb, byl přátelský i profesionální a nevadilo mu, že chceme zdolat i vedlejší vrchol (západní vrchol Toubkalu – horu zvanou Toubkal Western Peak). Z Imlilu jsme zvládli výstup na CAF chatu za 5 hodin a to i s přestávkou na oběd a mačkáné šťávy (start v 1700 a cíl v cca 3200 metrech nad mořem). Vybaveni jsme byli na studenou noc, avšak bylo nás na ubikaci jako švábů a teplota se vyšplhala do takové úrovně, že jsem musel chcanechca opustit spacák. Před pátou hodinou ranní jsme vyšli do tmy a mrazu, zdolat výškově převýšení cca 1000 metrů. Po 3hodinách poklidné, avšak nepřerušované chůze, se nám podařilo dosáhnout výšky 4167 m. n. m. a to pár minut před východem slunce. Pohled na okolní hory z vrcholu Jebel Toubkal byl úžasný, takže mi tolik nevadily omrzliny konečků prstů (ale něco s tím budu muset dělat pro další výzvy). Počasí na celý výstup nemohlo být snad lepší a tak po sestupu do sedla jsme ještě zdolali vedlejší vrchol s kótou 4018 a dali se na sestup čítající 2500 výškových metrů. Výstup jsme večer v Marrakéši oslavili ilegální konzumací 4 druhů místních piv na lavičce v parku. Ochutnali jsme polévku harira, hlavní chod tangia i tagine (tažín) a plno dalších chuťovek. Poslední den jsme zasvětili nicnedělání, nákupům a kličkování mezi žebráky. Na závěr k Maroku jedna rada, kterou vám dá každý – smlouvat. Ono vám to beztak nepomůže. Ať cenu sundáte nebo ne, tak se nedivte, že vám prodavač jednu ze čtyřech věcí nenápadně do tašky nedá. V Maroku vám vyrazí dech, pokud vás někdo nezkusí natáhnout. Doporučit tak mohu ubytování Riad Aymane v Marrákeši a místní restauraci Chaabi (dobrá, levná).

Cestu na letiště jsme začali stylově za 100 MAD (marockých dinárů), po cestě se dostali mezi řečí nad 500 a zaplatili jsme 130 MAD. Maroko !