Damávand – íránská střecha nad Teheránem

Návštěva Nej vrcholů evropských zemí se mi chýlí pomalu ke konci a také kopeček nad 5000 m n. m. okolo domoviny nenaleznete, tudíž jsem se musel podívat do dáli. Mé oko dohlédlo hodně daleko, uzřel jsem v dáli Damávand.

Damávand je nejen nejvyšší vrchol pohoří Alborz, nejvyšší hora Íránu, nejvyšší hora Blízkého východu, ale i nejvyšší sopka Asie. Jedné noci jsem vyhledal letenky a začal makat jak šroubek, neboť bylo jasné, že tato expedice nebude na 3dny a na cestě pracovně plodný nebudu. Zvládl jsem to a díky aplikaci BlablaCar i řidiči Tomášovi jsme se dostali v sobotu na vídeňské letiště. Měli jsme sice covid lejstra oznamující, že jsme čistí jako lilie, ale na přepážce u odbavení nás zastavili a prý bez víza do Íránu naše cesta končí. Přitom jsme měli zjištěno, že víza je možné koupit i po příletu do Teheránu na letišti. Když chtějí, mají je mít a my si je „objednali“ relativně obratem a jediným problémem bylo vložit fotku obličeje a pasu v požadovaném formátu. V Istanbulu jsme probrali letištní pivotéku a na letišti v Teheránu po šíleném papírování i výslechu (kdo-co-proč-jak-kdo-co-kde-kdy) jsme obdrželi vízum. Za 5 dolarů jsme si pořídili místní telefonní kartu Irancell s 5GB dat a před směnárnou nás zadržel místní vekslák a proběhla směna, která je v této zemi standardem (v bance dostanete násobně horší kurz a často tam nemají peníze). V této zemi je každý bratr a tak vekslák mávnutím ruky zajistil za dobrý peníz řidiče, který se stal nejen pojízdnou čajovnou, ale zastavil s námi i na snídani a nákup. Snídaně opravdu pro nás netradiční, jak jsme zjistili měla název „kale pače, což je ovčí hlava zužitkovaná až na lebku …… my měli i mozek, jazyk a nezbylo na nás oko. Ve vesnici Polour jsme si zakoupili „vstup“ za 50USD, dostali pěknou čumkartu Damávand se jménem a nechali se vyvézt terénním šrotem (alias offroad vozidlem) do základního tábora Goosfand Sara, kde se dá ve výšce 3040 m n. m. tábořit pod stanem u mešity. Z tohoto místa jsme museli s velikými a plnými batohy prožívat muka horochodecká a špinaví od všudypřítomného prachu jsme dorazili do prvního tábora C1 Bargah Sevom, do výšky 4270 m n. m. V tomto táboře stojí nová a velká bouda, ale nám se podařilo zajistit ubytování ve starém bunkru C1 a zůstali tak izolovaní od větších skupin (veliké díky za kontakt na ubytko Marii alias www.devcezhor.cz). Mělo to i svoji nevýhodu, cestu na WC po kamenech do kopce …… to si rozmyslíte, zda se vám chce. Druhý den jsme si dali aklimatizační výšlap o cca 500 výškových metrů do skal a šlo se relativně brzy spát neb budíček byl po 4h ranní. Po minisnídani jsme vyšli před bunkr, abychom zjistili, že Martin opět nemá v čelovce funkční baterie (ten kluk umí spořit neb poslední dva nebo tři vrcholy měl sebou tuto čelovku s baterkami na nule). Na cestu svítila moje čelovka v kombinaci s lunou a časem vylezlo i slunce. Ve výšce asi 5100 m n. m. jsme narazili na osamoceného horala Davida z Plzně, kterému se jeho parťáci z cestovky Alpina urvali a on se chtěl vrátit dolů s tím, že aktuálně na výstup nemá. Tož to ne ! S námi se vrcholy zdolávají, s námi se z vrcholu vrací …… a tak jsme ho vyburcovali tak, že výstup s námi dokončil. Posledních 100 výškových metrů nás sice zastihla změna počasí, ale holt jsme jen dostali více prachu do obličeje a pocukroval nám hlavy sníh. Na vrcholu Martin otevřel vrcholové pivo (nealko Birell), obešel kráter a mohli jsme se zaradovat z překonání 1340 výškových metrů a dosažení výškové kóty 5609. Na zpáteční cestě nás fackoval vítr, masíroval sníh a až ve výšce 4800 m n.m. vše ustalo a my se šli radovat na naši ubikaci. Podařilo se nám zůstat v bunkru na poslední noc, ale díky dívčí ruské skupině jsme museli jít spát až ve 22h a k přenocování jsme museli použít jídelní lavice (v bunkru nás spalo téměř 20). Hůř na tom byl náš polský spolunocležník, který musel přetrpět buranské chování hlučných fifinek (snad vrchol zdolal). My ráno posnídali, prašnou cestou jsme se dostali přes kemp C1 a základní tábor až do Teheránu. Ubytování jsme se snažili zajistit až při cestě vozem, ale zjistili jsme, že místní ubytovací systémy nepočítají s tím, že se najde exot, který neplánuje dny dopředu.

Co vám budu povídat, co vám budu psát. Užili jsme si Teherán, přežili v zemi, kde neplatí jiné bankovní karty než íránské. V ruce měli během chvíle i 50 milionů íránské měny. Rozhlédli jsme se z televizní věže Bordž-e mílád vysoké 435 m (v době otevření, roku 2008, byla 5. nejvyšší na světě). Den jsme bloumali po bazaru, kde jen oddělení podprsenek se táhne na úseku jeden kilometr. Poradili si s tím, že najednou vláda vypne internet a nepřipletli se do žádné demonstrace, která bohužel v dnešních dnech končí i smrtí.

EDIT: takže změna. Navštívili jsme Golestanáský palác, zejména úžasný zrcadlový sál, dali si pozdní oběd a po cestě zpět k hotelu Martin udělal fotku a během chvilky jsme byli zatčeni, bez telefonů a seděli na zemi. Okolo se vystřídalo tak 30 policajtů, někteří v maskáčích, někteří v civilu, sem tam nějaká zbraň, pendrek, helma. Přehazovali si nás jako horkou bramboru a dumali proč má Martin v telefonu pána jak se hrabe v hromadě odpadků a ja fotku zábran na chodníku, které jsou zde standardem, aby omezily provoz motorek po chodníku. Nikdo z agentů neuměl cizí jazyk, tudíž odpadly debaty a jen se táhl čas (v noci nás čekal odlet). Nakonec jsme byli převezeni do epicentra vzpoury k nějakému úředně vyššímu fízlovi, který uměl anglicky a po sérii otázek se zeptal zda máme na taxík, zastavil nám jednoho a jelo se na hotel. Tento taxikář jako první z íránských taxikářů nepromluvil ani slovo a asi byl rád, že setřepal agenty a také nevýhodný kšeft (cenu za odvoz jsme měli vyjednanou policajtem). Na druhou stranu, nikdo mne nemlátil či nevyhrožoval, vodu nám dali (místní protestující nemají péči jako my).

Zažili jsme si takové jiné hory, jiný svět. Bylo to pěkné ! A kriminál jsme si nezasloužili.

EDIT2: vrchol zdolán s hendikepem (COVID).

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Martin – fotograf:

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Hendikep test

Vzpomínková bankovka do kanclu