Jordánsko – Petra, Wadi Rum a únorový výstup na JUaD

Expedice do Jordánského království měla být mnohočlená, ale někoho okupoval covid a většině znemožnily cestu restrikce aplikované na neočkované. Údajně se nemohou ubytovat v hotelu, jíst v restauraci a také mají zakázaný vstup na památky. Já mohu konstatovat, že lejstro nikoho nezajímalo a rouška se nasazovala jen při průjezdu okolo policejních kontrol na dálnici (ve městě téměř nikdo nenosil a to ani před policisty). Řidič taxi pobavil historkou o tom jak si ihned po očkování udělal okolo vpichu řez nožem a ústy vysál vakcínu.

Cestu jsme ve trojici započali v Ammánu, zažili skromnou noc v hotelu, popili pár piv a navštívili super restauraci pro místní klientelu. Jeden den na Ammán byl dostatečný a ráno nás čekala cesta deštěm na ranní bus do Petry. Odjezd na čas jako japonský rychlík.

Ve Wadi Musa jsme ubytko zvolili dvoudenní a oproti Ammánu ve vyšším komfortu. Každý den jsme zašli do skalního města Petra na celodenní trek, nohy dostaly tréninkovou dávku a naše žaludky další dávku místních specialit (hamburger z velblouda jsme si nedali). Skalní město s minimem turistů = pecka. V sezóně bych to nedal.

Po Petře nás čekala poušť Wadi Rum a zde jsme mimo prohlídky pískovce ve tvaru pevném i sypkém, zdolali nejvyšší horu s názvem Jabal Umm ad Dami (1854 m n. m.). Do roku 2000 byl za nejvyšší horu považován vrchol o 120m nižší, kopec Jabal Rum (příští návštěvu se mu kouknu na zoubek). Ubytování jsme měli ve stanu beduínského kempu a musím doporučit služby agentury madam Bianky s názvem Wadi Rum Nomads (dole dávám fotky vizitek agentury a taxikářů). Nejsem příznivcem průvodců a nucených služeb, ale v případě Jordánska musím konstatovat, že bez průvodce bych se připravil o atmosféru a pár pěkných posezení u čaje a pokrmů připravovaných dle místních zvyklostí. Po noci strávené ve stanech pod dekami jsme posnídali a přesunuli se do cílové stanice našeho výletu, do města Aqaba

V Aqabě nakoupíte již pivo v mnoha specializovaných stáncích a za dobrou cenu (to v okolí Petry za ranec), ale zjistili jsme, že pivovar Carakale, cíl našeho pivobazeni, je uzavřen. Dali jsme si leháro na pláži, spálili si kdeco a vykoupali se bez plavek. Den jsme zakončili opulentní hostinou a sotva schopni dechu jsme se odebrali k odletu …… k domovu.

Do Jordánska se vrátím ! Vše tam funguje, lidé nejsou otravní, ceny za služby a jídlo přiměřené, nezažili jsme ojeb a jako hostitelé mají u mne 1*.

Nejvyšší vrchol byl jen třešničkou na sedmipatrového jordánském dortu. Škoda, že nemohli jet všichni přihlášení 🙁

Výstup na JUaD, WadiRum a pláž Aqaba (zde to vrcholilo a končilo)