Mount Gimie – karibská Svatá Lucie

Po třech dnes na Martiniku, zdolání jeho nejvyšší hory Mont Pelée, kličkování mezi rebely a jejich ohni, jsem se opět zjevil na ostrově Svatá Lucie. Celníci v trajektovém terminálu každého donutí položit kufry a batohy na stůl, ale bližší prohlídku dostali jen ti, kteří asi dělali ksichty. Ksichtění se nedivím, fronta hrozná, rentgen na zavazadla sem nedorazil. Já celníkovi vysvětlil, že nemám žádné drogy, trhavinu a nepašuji ani nějaké zakázané potraviny a mým cílem je vylézt na nejvyšší horu, ochutnat rum a naučit se plavat. V přístavu jsem měl převzít offroad Suziki Jimny a k mému překvapení na mne čekala široká kráva, která měla naštěstí vyšší podvozek, ale rozhodně neměla 4×4. Její jméno bylo Hundayi Creta a já vám to rovnou prozradím. Díky šířce krávy Creta a pravostranému volantu jsem se asi v jedno z nejvýše položených míst ostrova, které je dostupné dobrým autem s odvážným řidičem, dostal na šikmou plochu a chvíli si nebyl jistý, zda nebudu držet ostrovní rekord v pádu do údolí.

První den na ostrově byla sice předpověď lehce lepší, ale já byl unaven z přesunu, musel jsem lehce zamakat na home office a hlavně se mi špatně dýchalo i bez pohybu. Navštívil jsem tedy oblast kaldery sopky Qualibou, termální /smrduté/ bazény Sulphur springs nad městečkem Soufrière. Nejsem na korunu, ale vstup jsem si zakoupil jen na „čumící“ okruh a vynechal tak patlání bahnem po celém těle. Za uspořené východokaribské dolary jsem si pořídil mazání značky Piton. Piton se jmenují dva ikonické vrcholy Svaté Lucie, ale také jejich místní pivo.

Ubytování jsem ulovil extrémně hezké, vybavené a bezpečné pro auto i mých pár švestek. Výhledy na Malý a Velký Piton, relax v bazénu, velmi dobrá snídaně ….. co víc si přát ? Ano, chyběla pláž. Tak jsem si na jednu vyhlášenou zajel, ale když to srovnám s veřejnou pláží na Martiniku, tak zde místní hogofogo resortová pláž za to nestála. Aspoň jsem si zkusil první extrémní jízdu v úzkém terénu do brutálního kopce a dal nějaký jejich místní drink (na ostrově můžete mít v krvi až 0,8 promile za volantem, jen asi nesmíte způsobit havárii, takže každý nechť zváží rizika).

Nejvyšší hora ostrova se jmenuje Mount Gimie a sahá do výšky 950 m n. m. K výstupu na tuto horu, stejně jako na Pitony, potřebujete místního průvodce. U Velkého Pitonu to bude asi pravda neb dole je dle informací vstupní kasa, ale u Mt. Gimie si nejsem jistý, zda to není víc součást místního koloritu. Na ostrově Svatá Lucie žije had, kterému dle přednášky průvodce u pramenů, se přezdívá „had dvou kroků“ a prý má jeden z nejsilnějších jedů a uděláte jen dva kroky. Uspořil jsem v životě na kdejaké blbosti, tak proč bych nenechal vydělat dobrému průvodci. Po prvotním studiu před odletem jsem se zhrozil, protože za cca 6h výstup chtějí i přes 300 dolarů. Prostudoval jsem i stránky peakbagger.com, kde si ověřuji, zda a kudy se moji souputníci na horu dostali. Zde jsem nalezl telefonní kontakt na pana Williamsona a velmi brzy jsme se dohodli na oboustranně snesitelném kompromisu. V hotelu mi připravili cestovní snídani, ale tu jsem raději snědl po brzkém budíčku a na cestu do vesnice Fond Staint Jacques jsem se vydal bez pocitu hladu. U místního kostela na mne čekal pan Williamsona, který mi po úvítání dal na cestu do tropického deštného pralesu průvodce Joela. Chlapec 21 let, nula tuku a na kopci byl již 10x. Nebylo na co čekat, nasedl do auta a jelo se do kopců. Místy byla cesta betonová, místy kamenitá a v horních partiích ji nahradil eko hit z doby kolonialismu. Nejedete po betonové silnici spojité šířky, máte jen pás pod levým a pod pravým kolem. Bohužel, silnice není dělaná na šikorou kraksnu Hyundai Creta, já nemám odhad na milimetry u vozu s opačným řizením a tak těsně pod finální stanicí k zaparkování vozu se stalo ve výrazném stoupání něco …… něco co si nepřejete. Vozidlo spadlo levou stranou z betonového pásu a zrovna levá strana letěla dolů do údolí. Nejdříve jsem zkontroloval kolik cm blátivé půdy mne dělí od rotací okolo osy při pádu. Bylo to slušných 50cm, které jsme dokázali využít při pokusech dostat auto znovu na betonové pásy. Neskutečné se podařilo a já dojel až nahoru raději bez posádky neb zastavit se nedalo, to bych už jen klouzal a pravděpodobně se dostal znovu mimo trať. Cestu znal Joel dobře a já z recenzí očekával, že za mokra jde o život. Reálně existují úseky, kde si člověk musí dávat extrémně pozor, ale po celou cestu se musí člověk něčeho držet (kořeny, stromky, šutry), tudíž důrazně doporučuji – vemte si sebou rukavice ! Dále si sebou vezměte dost vody (já musel pít z potoka), protože teplota 30°C a 100% vlhkost udělá s vaším tělem asi divy. Kdo čeká, že na vrchol se jde do kopce, tak ten má smůlu a nejdříve musí sejít/doklouzat do údolí, tím ztratí síly i výšku a pak se teprve začně hrabat do kopce (logicky to stejné fuj zpět). Nevadilo mi, že prší neb ze mne tryskal pot. Tento výstup je doporučován až mimo období deštů, ale to zase neseženete levné letenky, ubytování vás bude stát tři ledviny a ostrov bude asi plný turistů. Na vrcholu hory nenaleznete žádnou vrcholovou mohylu či tyčku a my zažili výhledy jen chvílemi na výstupu/sestupu, ale za to jsme zažili chvílemi silný liják. Návrat z vrcholu jsme přežili a cestou dolů jsem poprosil Joela, nechť má rád svůj život a řídí. Dole ve vesnici jsme odbavili platbu s Williamsonem, odmítli milé pozvání a Joel dostal zaslouženou odměnu. Po návratu na ubikaci jsem si mohl stoupnou do sprcháče oblečen a i s batohem. Nejvíce to odnesly pasy a snad se podaří odcestovat. Oslavný pozdní oběd jsme si zaloužili a já si jdu léčit asi covida.

Na vlajce Svaté Lucie naleznete Malý Piton (žlutá trojúhelník), Velký Piton (černý trojúhelník) a také místního giganta Mount Gimie (největší trojúhelník, barvy bílé).

Kontakt na Williamsona: +1 758 519 4010

Mout Gimie – 950 m n. m.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Svatá Lucie – ostatní fotky, bez ladu a skladu

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•