První zářijové dny lákaly k pozdnímu prázdninovému výletu s rodinou a tudíž jsem sledoval zajímavé letenky a zájezdy. Nikde nic a už to vypadalo na Máchovo jezero nebo nudu v Brně, když najednou blik …… China Eastern Airlines lety z Budapešti do Tokia (tedy do Tokyo). Byla noc, já neváhal ani sekundu, letenky zakoupil a za dvě hodiny po koupi jsem zjistil, že v okolí Tokia se očekává megazemětřesení s 250 000 oběťmi v nejbližších dnech. To byla koupě roku a aby toho nebylo málo, tak koncem týdne se ohlásil příchod hurikánu na dny před naším příletem. Když se dá zemětřesení a hurikán dohromady, tak si podají ruce a táhnou….. někam daleko.
Cílem výletu byly krásy Tokia a také výstup na horu Fuji. Začal jsem tedy studovat možnosti dopravy pod kopec, výstupu na horu a sledoval předpověď počasí. Opět vše špatně. Doprava pod kopec na ranní časy rezervovaná a díky zákazu výstupu přes noc bez zajištění ubytování se vše sypalo ještě před odletem. Původně jsem chtěl jít neméně používanou trasu Gotemba (nejdelší, největší převýšení, minimum chat), ale s rezervací jsem den zaváhal a plán se zhroutil. Pár dnů před odletem do Japonska jsem nalezl odpolední autobus tam s navazujícím busem zpět za cca 24h, ale chybělo mi ubytování. Při průzkumu jsem zjistil, že většina stránek je pouze v japonštině, některé mají jen úvodní stránku anglickou, případně nemají rezervační systém či se při prohlížení rozsypou jak čaj. Nakonec se mi podařilo prokousat jedním webem a sehnat „soukromý pokoj pro 4 osoby“ s večeří a snídaňovým boxem. Nejdříve mne žralo, že se jedná o chatu umístěnou velmi nízko, což znamenalo, že musíme brzy ráno vystoupat na vrchol a stihnout odpolední autobus zpět do Tokia. To vše za předpokladu hnusného počasí. Nadto se tato chata nacházela na Japonci nejčastěji používané výstupové trase Yoshida trail, ale pak jsem si řekl, že když na nejvyšší japonskou horu, tak v japonském hlavním proudu. Před odletem jsem tedy měl vše rezervované a jen pasivně čekal, zda plány zhatí zemětřas, velefuk nebo budou padat trakaře. Ubytování jsem zvolil v zábavní čtvrti Shinjuku s velkým počtem restaurací, obchodů a velkým nádražím z kterého se člověk dostane nejen přímým busem pod horu Fuji, ale i přímým vlakem na letiště Narita. Po příletu jsme se ubytovali v plně vybavených apartmánech. Opravdu se majiteli podařilo nacpat do pokojíku velikosti šatní skříně vše…. kuchyně, sprchovací kout, WC, klima, mikrovlnka, varná konvice …… vířivka. Kecám, vířivka bude příští rok a umístí ji asi pod strop. První dva dny po příletu jsme se zorientovali, ochutnali první místní speciality a pochopili, že všude jsou automaty s nápoji, na každém kroku (nejen rohu) narazíte na obchod či restauraci a v restauraci se podává voda gratis. V mnoha obchodech se dá platit kartou a pokud si něco chcete objednat, tak přes tlačítko automatu na vstupu (zde předem i platí) nebo přes QR kód. Dýško se prý nedává, Japonce to prý uráží a tak jsem to nezkoušel ověřovat. Japonci jsou zdvořilost sama, necpou se, mají úctu ke stáří a tak i místa s velkým přetlakem lidstva nejsou oblastmi stresu.
Nejvyšší hora Japonska, hora Fuji, dosahuje do výšky 3776 m n.m. a až do roku 1872 na horu neměly přístup ženy. Ročně na vrchol vystoupá přes 200 000 turistů a to od začátku prázdnin do cca 10. září, v čase kdy na vrcholu není sněhová čepice. Na vrcholu můžete navštívit svatyni, poštu, koupit si místní pivo a někdy se i klepat zimou. Cesta dolů vede souběžně s výstupovou trasou, nemusíte se tedy obávat strkanic, ale kolena vás budou bolet z neustálého brzdění v lávové suti.
Třetí den našeho rodinného pobytu jsme po poledni vyrazili na autobus a odpoledne stanuli v páté stanici zvané Subaru, vstupní bráně trasy Yoshida. Při koupi vstupenky v hodnotě 160kč lze darovat 320kč na údržbu hory, která trpí pod náporem turistů místních i přeshodněpolních. Z tohoto důvodu hrozilo hoře i odejmutí statusu UNESCO památky. Zpětně nelituji, mnoho lidí dokonce sbíralo kleštičkami při výstupu drobné odpadky z dob dřívějších (klidně i kousek plastu malý cca 0,5 x 2 cm). Na výstupové trase Yoshida je mnoho chat, v každé můžete jít na WC, ale musíte si připravit 100-300 jenů. Většina WC má kasičku s dírou na konci, ale narazil jsem i na turniket s měničkou bankovek na mince. Ubytování jsme měli v chatě 7th TomoeKan a soukromý pokoj pro čtyři byly matrace na zemi, oddělené bočními závěsy a dřevěným stropem, který byl podlahou horního pokojíku pro čtyři ….. neboli i zde zářil japonský minimalismus (do chajdy pro 20 lidí se podařilo nacpat tak 80 lidí a večeře se podávala ve vlnách). Po večeři jsme si lehli, ale po půlnoci jsme usoudili, že vstaneme a půjdeme dříve než v původně plánovaných 3:30 (lidé se z chajdy trousili již od 23:00). Do kopce se táhly desítky čelovek, na vrchol se krok za krokem s různou frekvencí sunuli mladí, stáří, hubení, obézní, místní i cizinci z celého světa. Počasí vyšlo na 100 % a východ slunce jsme si užili pár metrů pod vrcholem. Kráter sopky Fuji je po svém obvodu složen z několika vrcholů s výškou nad 3700 metrů, přičemž nejvyšší bod 3776 m. n. m. se nachází na skále zvané Kengamine. K této skále jsem se musel dostat po okraji kráteru a finální výstup na hrbol jsem zakončil čekáním ve frontě na vrcholové foto. Holt Japonsko se vším co k němu patří. Slunečno na vrcholu hřálo a při sestupu pálilo, tudíž v cílové stanici jsem musel načerpat místní Fuji pivo na ochranu před úpaloúžehem. Na výstupu jsem si ještě mohl orazítkovat výstupovou dřevěnou známku, kterou jsem dostal za sponzorování hory.
Další dny jsme s rodinou trápili naše nohy po památkách, zahradách a já se snažil ochutnat mnohá místní piva. Rodinu jsem překvapil návštěvou české hospody Dášenka, kde si můžete dát knedlo-vepřo-zelo, guláš, utopence, tlačenku (většina názvů je v jídelním lístku zkomolena nejsem si jist, zda to není záměr). Když Plzeňský Prazdroj je vlastněn Japonci, tak proč by nemohla být v Tokiu česká hospoda. Kdo by čekal českého Honzu za výčepem, tak toho zklamu, obsluha je perfektní a japonská. Krásná hospoda, perla v zemi vycházejícího slunce.
Co dodat….. vyzkoušel jsem švestkové víno, sushi, nudle, mnoho místních piv a nápojů, zákusky, uzeniny a sýry. Jedl jsem hůlkami, oko jsem si nevypíchl a užil jsem si místní pohostinnost. Kdo by čekal, že Japonsko je destinace extrémně drahá, tak z pohledu ceny potravin jsme dokázali tuto zemi předehnat (hodně předehnat). Toalety jsou ve městech grátis, WC sedátko je často nejen vyhřívané, ale můžete si vaši sedinku vyfénovat či užít si při výkonu hudební produkci. Toalety čisté, toaletní papír je také překvapení….. takový extrémně měkký, tenký. Mladí chodí často v převleku za animované figurky, hoši mají odbarvené či nabarvené vlasy, děvčata jsou jak ze žurnálu pedofila. Někteří muži rádi uleví svým cestám dýchacím, chrchlají, až to vypadá že zvrací (první dny jsem si myslel, že soused každé ráno bluje). Občas k ránu (někdy již večer) vidíte opilé mladíky zcela vypnuté na zemi (holt pít by se chtělo, ale tělo to nedává). Mladí i nemladí jsou hraví a tak zde narazíte na herny s výherními automaty. Hodíte mincí a snažíte se vytáhnout plyšovou hračku, nápoj či jinou blbinu co určitě nepotřebujete.
Co dodat ? Neváhejte, kupte si letenku a dokud je místní yen slabý, tak užijte Tokia.
Fuji 3776 m n. m.
Japonsko mix
diky mámo za vitamíny na cestu 
Je skvělé, jakým způsobem jsou informace o dané zemi podány. Fotky mluví za vše. Důležité je sděleno. Žízní neumřem ani v Japonsku!😁
S jídlem je to horší-,,ZIZEK” není bezlepkový,ale sushi to jistí..
Architektura starého Japonska nebo zahrady…fascinující!
A nejkrásnější v zemi vycházejícího slunce? Jednoznačně-vycházející Slunce!
Děkuji za příspěvek, získáváte panáka saké.
Při podávání s humrem a saké o teplotě 5stupňů celsia, proč ne🙂