Tak jak Češi mají Říp, tak Slováci mají Kriváň. Rozdíly jsou patrné na první pohled, Kriváň má tvar pokrývky hlavy člena Ku-klux-klanu. Kriváň je se svými 2494 metry nad mořem desátou nejvyšší horou Vysokých Tater (pokud počítáme jen hlavní, významné vrcholy), jedná se o nejzápadnější vrchol Vysokých Tater a stal se poutním místem Štůrovců. Dříve byl vyobrazen na státním znaku ČSSR, dnes jej naleznete na pěti eurocentu. Výstup lze odstartovat z parkoviště Tři studničky nebo od Štrbského jezera, já jsem si zvolil okruh 3Studničky-Kriváň-Štrbské pleso a k mému vozu jsem se vracel stopem (povedlo se zastavit první projíždějící auto, nemusel jsem volat anděla strážného s rogalem). Výstup jsem začal za tmy, medvěda jsem nepotkal, před hlavním vrcholem neminul ve výšce 2334 m.n m. Malý Kriváň a konstatuji, že složitější pro výstup mohou být až poslední partie pod vrcholem (za mokra, za ledu, za sněhu). Na výstupu mojí trasou musíte zdolat převýšení 1369 metrů na 6,6km (tudíž furt hrabání do kopce), zpět obdobné převýšení, ale na 9,7 kilometrovém úseku (počítáno ke Štrbskému plesu, ve skutečnosti se musíte dohrabat až na lokální silnici pod centrem, ulovit stopa a nebo si dát dalších 10km navíc). Doporučuji nechodit o víkendu, začít výstup za tmy, vyhnete se davům.
Hoj, sokolik tatranský! Šikovne si vybehol.
Nač spát, když život je tak krátký ….. Cestou zpět jsem si dal do očí sirky.
Na Kriváň som zopár krát išiel na východ slnka a raz som hore nocoval komplet. Na raňajky bývalo väčšinou šampanské