Pico de Fogo – nejvyšší kapverdská

Evropa se mi stala těsnou, tělo žádá vitamín D a tak jsem se jeden den zjevil v Lisabonu. Všem doporučuji vyhnout se muzeu piva (jen jsem si přečetl recenze než otevřeli a rohodl se vynechat). Narazil jsem na zajímavý nápad, který by se ujal určitě i u nás, jen s malou modifikací. Ve městě i na letišti Lisabon mají designově vyvedenou prodejnu sardinek s potiskem roku narození či s motivy města. U nás sardinky nemají tradici a tak by šla na dračku Májka.

Kapverdská republika (zkráceně Kapverdy), jsou státem zahrnujícím deset ostrovů v Atlantském oceánu u pobřeží západní Afriky. Od roku 1975, po portugalské karafiátové revoluci, jsou Kapverdy republikou. Ostrovy jsou pojmenovány podle poloostrova Zelený mys, který tvoří nejzápadnější bod kontinentální Afriky. Mezi některými ostrovy léta společnost Bestfly s dvouvrtuláky a mezi všemi ostrovy jezdí trajekt. Termínově se mi podařilo naskládat tři ostrovy v kombinaci trajektů a letů, ale nakonec jsem se rozhodl nechat čas plynout a zvolil pouze dva cíle – Ostrov Santiago a ostrov Fogo.

Nejvyšší hora Kapverd se vysoptila na ostrově Fogo a jmenuje se Pico de Fogo. Fogo znamená „oheň“ a monumentální sopka na tomto ostrově zalila kus vesnice a silnici pod ní roku 1995 a naposledy i dne 23.11.2014 . Hlavni kráter vybouchl roku 1675, takže sopka Fogo je mladice. I přesto, že sopka před necelými deseti lety poničila mnoho staveb, tak místní budují o 107 a snaží se dostat vesničku do kondice pro své přežití, pro turisty. Večer si zde můžete nakoupit v každém druhém domečku z našeho pohledu základní potraviny a k nákupu potřebujete především svítilnu neb v hokynářství vidíte oči a zuby paní prodavačky, ale na zboží si musíte posvítit. Ubytování doporučuji v penzionu Ciza e Rose (Šedá a Růžová), uvaří vám zde večeři, naservírují snídani a kdo má zájem, ten může využít služeb průvodce. Já preferuji výstupy bez průvodce a líbilo se mi, že jsem dostal nabídku a po jejím odmítnutí nenásledovaly výmysly, že vůdce je nutný (bohužel v jiných horách světa se toto děje). Výstup na vrchol jsem neuspěchal, neboť jsem zažil muka bolavé osmičky (desinfekce místním rumem nepomohla) a ráno byl slabý jak komár po dávce Biolitu. Výstup není extrémně těžký, horní exponované pasáže jsou zajištěné zcela novými ocelovými lany a kdo se namaže, ten se nespálí. Počasí vyšlo na jedničku, výhledy krása a sirný zápach mi protáhl plíce. Vrchol Pico de Fogo, sahající do výšky 2829 m n. m. se podařilo zdolat. Sestup dolů jsem volil přes vrchol Pico de Inferno 2070 a Pico Pequeno a než jsem se k němu doklouzal, tak jsem měl plné boty lávové drtě. Dolů z příkrého kopce totiž nejdete, ale kloužete se lávou, což vede k tomu, že člověk se stane čertem od pasu dolů. V penzionu Ciza e Rose jsem mohl využít jejích pokoj k vysprchovaní / odprachování a to i hluboce po termínu obvyklého ukončení pobytu. Všem doporučuji tento penzion, poměr cena/výkon neskutečný a opět se mi potvrdilo, že zde pokoj za 9000 ECS nemusí být lepší než pokoj za 2500 ECS (dejte na recenze, podporujme ty, kteří si podporu zaslouží). Já se rozhodl při placení s cenou nesouhlasit a přihodil 30%.

Na ostrově se daří vinné révě a místní víno značky Cha mi chutnalo ve variantě bílé i červené. Na zdraví a ať vás osmičky nebolí.