Jabal ad Dukhan – bahrajnská kouřová hora

Když jsem začal před pěti lety zdolávat nejvyšší hory evropských zemí, tak jsem netušil, že se mi to vymkne z rukou. O tom, že se podívám do nějakého Bahrajnu, tak o tom se mi nikdy ani nesnilo.

Bahrajnské království je malým ostrovním státem v Perském zálivu a skládá se z hlavního stejnojmenného ostrova a dalších 32 menších ostrovů (a oni si klidně dobudují dalších 6 za týden). Nejbližšími sousedy jsou Saúdská Arábie (ze západu) a Katar (z jihovýchodu). Se Saúdskou Arábií je Bahrajn spojen 25 km dlouhou Cestou krále Fahda a zde jsou i celnice.

Bylo nás pět, slovo dalo slovo, letenky do Dammámu za pár hubiček a tak jsme se jednoho rána potkali na letišti ve Vídni. Letadlo chytlo téměř tři hodiny zpoždění a my dvacet aeropiv. Šest hodin letu jsme díky tekuté anestezii přečkali v pohodě, z letiště se do města dostali VIP busem za ekvivalent 20kč (cca 40km) a před půlnocí jsme zvládli i večeři v místním bufetorestaurantu. Ráno jsme nezaspali a jako chudina jsme se VIP autobusem přesunuli do hlavního města Bahrajnu Manamy. Pohodili jsme pár švestek do hotelu (brzký check-in nikoho nepřekvapil), sehnali si káru pro skoro 5 osob a vydali se na poznávací jízdu po Bahrajnu. Jako první cíl jsme si dali laťku extra vysoko a jeli k nejvyššímu vrcholu Bahrajnu. Jabal ad Dukhan je kopec, na jehož vrcholu je vojenská základna s radarem a tento skalnatý vrchol leží mezi letištěm a spodní vojenskou základnou a tak jsme zastavili na místní čerpací stanici situované u paty kopce. Zde jsme také udělali první fotky a byly obratem odhaleni vojákem přilehlé místní posádky. Chtěl vidět telefon a na otázku, zda jsme nefotili horu, tak na tu jsem musel zalhat, jinak to nešlo a ukázal jsem mu pár fotek z jízdy autem a z naší večeře. Horu jsme autem obkroužili, prohlédli si nespočet zelených zákazových cedulí upozorňujících na to, že tato oblast je vojenský prostor a vstup i focení zakázáno. Měli jsme nastudováno o dvou zatčeních při pokusu o zdolání hory jednotlivcem (i za tmy) a bylo nám jasné, že přes den nás musí ulovit na 100% a je otázkou, jak by si vyhodnotili postup celé skupiny exotů k vrcholu s radarem. Možná by nás pustili ještě ten den, možná za tři dny (jako v případě jednoho zahraničního kopcosběrače), ale možná bychom se stali exemplárním případem nebo vhodnou záminkou pro dosažení vyšší vojenské hodnosti. Na každý pád jsem rád, že jsme do sebevražedné mise nešli a i do budoucna chci kopce obsažené vojenskými objekty maximálně fotit. Kouřovou horu, jak se Jabal ad Dukhan v překladu nazývá jsme zdolali pohledem !

Navštívili jsme muzeum ropného průmyslu, prohlédli jsme si první bahrajnský ropný vrt a nafotili pár gigantických plamenů šlehajících z potrubí. Když nebylo možné zdolat Jabal ad Dukhan (134 m n. m.), tak jsme si našli krásná a osamocená skaliska nedaleko, pojmenovali je Jabal Czechoslovakia. Po odborné diskuzi, přeměření odhadem i mobilní aplikací, jsme vrcholové partie odhadli na nadmořskou výšku 65 metrů a skaliska následně pokořili. Hrdinové z ČSSR!

Po zdolání našeho vrcholu jsme se přesunuli ke stromu Života a na večeři do Manamy, do vyhlášené restaurace Faji’s 1950. Hody slané i pálivé jsme povýšili na obžerství inspekcí cukrárny a druhý den se rozhodli věnovat slunění a plování. Většina pláži je na Bahrajnu soukromých a nakonec jsme nalezli dvě veřejné dostupné. Jedna z nich byla dostupná pouze tankem či broděním, druhá se stala naším relaxačním táborem. Vykoupali jsme se v moři, dali opulentní oběd a stali se atrakcí pro místní obyvatelstvo.

Byl to veselý výlet, prvovýstup na Jabal Czechoslovakia se podařil !

Jabal Czechoslovakia – 65 m n. m. (GPS: 26.0083903N, 50.5638619E)