V rámci nepřípravy k výstupu na nejvyšší horu Iránu, jsem se rozhodl aklimatizovat ve větší nadmořské výšce, tož jsem postavil třípatrové lešení a šel do akce „zatepli si boudičku sám“. Zde jsem nepodcenil kotvení i soustředění na výkon. Bohužel i mistr se umí utnout, případně podcenit malou akci. Musel jsem pořešit zateplení detailu nad vstupem do domu a tak jsem na nedokončenou kostru schodiště položil dvě palety, na které jsem si dal velký žebřík a na tomto monstru jsem stanul pár sekund po zbudování. Stavba trvala pár sekund, pár byl rychlejší. Stojíce na žebříku jsem ucítil pohyb překračující obvyklé pružení hliníku či dřeva a hlava pochopila, že se jedná o pád. S velkým štěstím jsem se „odrazil“ mimo konstrukci schodiště (do toho bych nechtěl padnout, navíc obkročmo) a při pádu minul žebřík a předběhl palety. Po pádu jsem si myslel, že mám zlomenou nohu a ruku, ale jsem bolestínský simulant. Jediným hnusným zraněním se stal modrý palec u nohy, který byl popraven padající hranou palety.
Všem málo pádů a ….. případně příjemný let. Ivane, duj !
