Jakuba Hrona jsem poznal náhodou a při návštěvě vísky s názvem Metánov. Na svém blogu jsem už o něm napsal:
Tento muž vymýšlel novotvary (student byl bažák – neb bažil po vědění, učitel byl zpyták – neb zpytoval/zkoušel bažáka), uvedl v praxi dvanáctistěnný kalamář s názvem „buňát nepřekotitelný“, v 66 letech začal studovat medicínu (ne že by byl opožděný, oni ho předčasně penzionovali jako profesora matematiky a dalších věd). Buňát nepřekotitelný měl na svém stole i Karel Čapek, vyráběly ho Harrachovské sklárny a autor si ho nechal patentovat. Nenapodobitelný a nepřehlédnutelný byl Jakub Hron i co se oblékání týče. Vše si přizpůsoboval, o všem přemýšlel a držel se své zásady, že hezké je to, co je účelné.
Na hlavě nosil zvláštní zašpičatělý klobouk čili pohlavní pokrytec pokřtěný jménem „hronoid“. Klobouk byl šišatý s ventilem nahoře a svým tvarem měl omezovat působení atmosférického tlaku na hlavu nositelovu. Hron vycházel ze snahy chránit inteligentní obsah lebky – mozek, nadaný muhou (odvozeno od slovesa moci – mohu – může – tj. duchovní potence mozku spojená s vůlí). Dřevěnou formu pro jeho výrobu si Hron vyrobil sám. Velice nápadné byly Hronovy veliké, tzv. blátoměrné boty tvaru nepálené cihly. Výšku jejich korkem naplněné podrážky stanovil Hron podle průměrné výšky bláta v Hradci Králové a pozdeji v Praze. Boty byly stejne široké vepředu i vzadu, aby prsty měly dost místa. „Není noha pro botu, ale bota pro nohu“ říkával Jakub Hron kritikům. Roku 1889 se vydal na Světovou výstavu do Paříže, která v něm zanechala hluboké dojmy. Jako jeden z prvních Čechů vystoupil na nově zbudovanou Eiffelovu věž a v Paříži, mimo jiné také zkontroloval metrem vlastním etalon metru.
Dnes se mi podařilo po obědě v pivovaru Kamenice navštívit muzeum alias kabinet profesora Hrona. Zakoupil jsem si krásnou knihu, prohlédl expozici a hodil oko na snímek o panu profesorovi.
Teploty jarní, na krku poslední den roku.
