V pondělí ráno jsem si dal dopolední 500km jízdu po českých dálnicích, jednal i debatoval a nakonec jsem se měl přesunout na Slovensko. Jedno bylo jisté, nechtělo se mi řídit a v plánu byly nejen pracovní aktivity, ale i večerní debata s rumem a grilovaným masem. Jak se ale do Bratislavy dostat? Busem ? Vlakem? Vrtulníkem? Blabla bla. Cože? Ano Blablacarem. Tuto aplikaci na spolujízdu jsem si nainstaloval a bohužel roky nevyužil neb moje odjezdy jsou časově těžko odhadnutelné a nerad bycz případného pasažéra zklamal. Nyní jsem se náhodou dostal do opačné role, stal jsem se blabla pasážérem po odkliknutí jízdy s ridičem Mato. Krátké hodnocení: rychlé, jednoduché, super pokec a 125kč za jízdu mé osoby, batohu, mikiny, knihy a džuganě. Vyřezávanou hůl mi před mnoha lety daroval kamarád Tom a vyráběl ji jeho otec (Boha jeho, on jich vyrobil snad stovky….. co kus to originál). S touto holí jsem se stal centrem pozornosti v nákupním středisku Aupark Bratislava a pochopil jsem, že místní hoši již v dnešní době nenosí „sk-valašku a kroj“. Další kamarád mne přesunul do Gabčíkova, na místo kde před 13 lety vlastnil kamarád Tom starou chajdu typu likusák. Zbor byl odinstalován a na jeho místě vyrostla nová chajda. Život je změna. Co se nezměnilo? Kamarád je stále veselé myslí a komáři zde umí člověka vyléčit. Máte pocit, že vás něco bolí či trápí a po hodině mezi komáry vás už jen bolí dopíchané tělo. Dokonalá gabčíkovská akupunktura zafungovala a levý kotník se mi nafoukl jako bych byl likvidační faulován při fotbale.
Jsem rád za ten klidný večer i za to, že ne vše se změnilo.
Druhý den jsem si pěšky prošel Bratislavu až na vlak, kde moje pěší cesta měla být zakončena v železniční restauraci. Zde jsem před cca 5 lety zašel na dopoledního Zlatého bažanta a zažil návrat do let socialismu. Dnes mne čekala VIP čekárnorestaurace. Holt doba jde kupředu, kupředu pravá…… ale bažant na stůl přiletěl.
Dobře bylo! A ať je i vám.