Suur Munamägi – Velká vejcová hora

Do sbírky EU hor mi chybí už jen pár hor/kopečků a tak když jsem uviděl nabídku na zpáteční letenku do Rigy za pětikilo, tak bylo rozhodnuto a přibalil jsem malého spolulezce. Odlet po dlouhé době z Prahy a také se mi podařilo po dlouhé době o hodinu zaspat. Naštěstí dálnici neblokovaly kolony, cestu jsem jako obvykle pojal nízkoobjemově (batůžek 11l a co se do něj vejde, že áno) a tak nebylo nutné odbavení zavazadla. O plánu výletu rozhodovalo počasí a tudíž první den jsem věnoval relaxu na pláži u města Jūrmala. Jūrmala v překladu znamení Pobřeží a název opravdu pasuje, pobřeží je dlouhé cca 30km, nenachází se zde velké betonové hotely a v čase mé návštěvy i vody byla „koupánívstřícná“. Ochutnal jsem místní piva, dal si čeburek (kapsa z těsta plněná masem s cibulí, opepřená) a sledoval racky a vrány jak bojují o každé sousto. Jeden ruský pár šel plavat a než se vrátili, tak jim ptactvo sežralo vše co měli na stole a racek dorazil i „tatarku“. K zamyšlení je fakt, že ani jeden pták se nedotkl piva.

Slunce sláblo, otřepal jsem z těla písek zrnitosti mouka dvounulka a následoval přesun na nocoviště. Před cestou jsem zabrouzdal na internet a po tom co jsem objevil netradiční ubytko, tak bylo vymalováno. Musím zažít se podařilo přetavit v „mám rezervaci“ a noc jsme s dcerkou zažili ve stromové stanu ve tvaru nějakého zámotku alias kokonu. Noční déšť nás uspal dokonale, ale ráno jsme napodobili ranní ptáčata a letěli po dálnici směr estonské hranice. Nejvyšší hora Pobaltských států, nejvyšší hora Estonska se totiž nachází cca 20km za hranicemi s Lotyšskem. Po cestě jsme zvládli snídani složenou s místních specialit, sledovali čapí hnízda a jejich obyvatele. Musím konstatovat, že tolik čápů jsem v životě neviděl – Lotyšsko by mělo mít ve znaku čápa (nebo rovnou tři, třicet).

Hranice do Estonska jsme překročili bez předložení covidové čistoty neb na hranicích nebyl ani čáp, natož bdělý pohraničník a po chvíli jsme se ocitli v oblasti Haanijské vysočiny, kde u vesničky Haanja se tyčí nejvyšší vrchol Estonska, kopec vysoký 318 m n. m.. I když číslo 318m je i na české poměry placaté, tak zde je znát, že jste se dostali do kopců. Zaparkovali jsme se u místní restaurační osvěžovny a do prudkého kopce si dali necelou čtyřstovku metrů bez přestávky. Na samém vrcholu se nachází bílá věž a do nejvyššího patra se můžete dostat po schodech či výtahem. Za výtah se platí a půl plážového piva neobětuji ! Nikdy ! a tak pěšky. Výhledy do zeleného okolí krása, ale mne zaujala i tenkovrstvá cementová stěrka na schodech či patrech rozhledny, kterou někdo aplikoval na původní beton tak, že nyní „straší“. Dále jsem se pokochal trhlinami ve stěnách, na okénku a prozkoumal rozbitá bezpečnostní skla na vyhlídce …….. ta nedokonalost a defekty k životu patří.

Suur Munamägi je v překladu Velká vejcová hora. Hádejte …… proč ?

Porozhlédli jsme se po okolí, které aktuálně prochází masivní rekonstrukcí a vydali se směr „nejvyšší hora Lotyšška“.

GPS: 57.7140069N, 27.0599656E