Ráno jsem si dal městský vrchol Petrov a na závěr dne neplánovaně kopec Větrník nad Lysovicemi. Cesta je značena žlutou značkou, vede kolem pěkného areálu s rybníkem a prý se tam konají (v normálních dobách) svatby. Horní partie nad vodojemem jsou zabukované 🙂 …. rostou tam buky jeden vedle druhého a nad nimi se nachází národní přírodní památka Větrníky. Je to taková oku lahodící, zvlněná step a roste tam plno vzácných kytek.
Zdolal jsem vrchol Větrník (394 m n. m.), je z něj krásný výhled a když máte vlasy, tak vám vlají. Pár chvil od vrcholu se nachází vyhlídka s přístřeškem Jarmilka. A pročpak Jarmilka ? Nuže poslechněte:
V dobách, kdy na vrchu za Letonicemi rostl neprostupný prales, přebývala na kopci rodina divokých a zlých Větrů. Lidé se kopci zdaleka vyhýbali, protože otec Vichor dával každému pocítit svůj hněv. Když se přehnal krajem, zůstávaly za ním jen stromy vyvrácené z kořenů. Jeho žena Meluzína zase plašila lidi skučením pod okny či v komínech. Jejich nejmladšího syna Vánka měli ale lidé rádi, protože jim sušil seno na lukách a prádlo na plotě. Jednoho dne se krajem začala šířit zpráva, že se chce Vánek oženit. Každá dívka z vesnice doufala, že se mu zalíbí právě ona. Zprávu zaslechla i Jarmilka z chaloupky na konci dědiny, která odmalička snila o tom, že se stane ženou někoho mocného a bohatého. Když Jarmilka pásla na stráni maminčiny rohaté kozy, přiletěl k ní Vánek a šeptal jí, aby se stala jeho ženou. Jako omámená běžela za ním až na kopec za vesnicí. Když se rozhlédla kolem, měla pocit, že je v ráji. Jižní svah kopce nebyl zarostlý pralesem. Zelený jarní trávník se třpytil zlatožlutými květy hlaváčků a narůžovělými květy sasanek. Na stráni rostlo několik drobných keříků a na modré obloze poletovali ptáci. Vánek slíbil Jarmilce, že pro ni přinese i semínka květin z cizích krajů a vysadí je ve stráni. Jarmilka opustila všechny své blízké a žila s Vánkem v panství Větrů. Vánek se těšil, až se jeho otec Vichor vrátí z cest a ukáže mu svou nevěstu. Vichor měl přiletět v den svatby. To ráno si Jarmilka pletla z kvítí věneček. Chtěla ho mít co nejkrásnější, proto utrhla jednu květinu, hned zas druhou a už spěchala k další. Když přiletěl otec Vichor a zjistil, že nějaký člověk vnikl do jeho panství a trhá v něm květiny, rozzlobil se. Pátral po viníkovi. Až na kopci nad roklí spatřil Jarmilku. Kolem ní leželo mnoho pošlapaných kvítků. Vichrovi se honila hlavou jediná myšlenka. Kdo svévolně trhá květiny, nemůže být dobrý člověk. Rostoucí květina dělá radost všem lidem. Ta utržená bezútěšně hyne. Proto Jarmilku srazil silným dechem do rokle. Sotva dopadla, zavalila ji hlína a kamení. Když se Vánek vrátil z cest, marně Jarmilku hledal. A hledá ji stále. Proto je na kopci vždy tak větrno.
Zdroj: https://vyskovsky.denik.cz/serialy/vzacna-kobylka-bez-jmena-z-vetrniku-na-vyskovsku-zmizela-20120318.html
Sestup obohatil jemný deštík a neptejte se „Ty jsi to přežil ???“ ….. Ano, přežil !
Ve vsi jsem narazil na žudrový dům s doškovou střechou. Co je žudr ? …… kdo chce vědět, ten si to najde.
GPS: 49.1974019N, 16.9844142E
polní cestou 
nad rybník 
bučinou 
bububu bučinou …… po žluté 
NPP 
nejedlý a jedovatý 
lavička vyhlídková 
vrchol 
vrchol proti světlu 
Jarmilka 
Jarmilka detail 
o Jarmilce ze vsi 
výhledy 
výhledy 
památka
