Sobotní slunce lákalo k malém výletu a tak jsem se podíval do mapy výzvy Nej Jižní Moravy a nakonec zvolil kopec nad Adamovem. Mezi strmými svahy leží v zářezu údolí něco prapodivného, je to Adamov. Kdo to tam nezná, tak po přístupových trasách ho ohromují krásy přírody, husté lesy a prásk ……. fabriky, nádraží, industriál střed, starý kostel a zejména paneláky zapíchlé do krutých svahů – „město Adamov, město v průsmyku“. Adamovské strojírny potřebovaly pracovníky a tak stavěly i tam, kde bych já stavět nechtěl, ale zase kdo se upsal na 10 let, ten měl svoji „klícku“ pro život. Strojírny vyráběly zbraně, kdeco dalšího a také to co potkává každý motorista – ano, tankovací stojany na čerpací stanice (ale ty se vyrábí dodnes pod značkou TATSUNO, ale v Blansku).
Údolí působí pro návštěvníka lehce depresivně, slunce tam je vidět až později po východu, zapadne dříve než je obvyklé. Pověra, že v Adamově dochází k vyššímu počtu sebevražd je prý nepravdivá a já tomu věřím, lidé si zvyknou a žije se jim tam stejně dobře jako jinde na světe. Nicméně otec Lišky Bystroušky, která vznikla inspirována zdejšími lesy, vše předpověděl veršem „Do ticha se mlčky ponoříme“ a v redakci spáchal sebevraždu zastřelením. Rudolf Těsnohlídek má pamětní desku v Bílovických lesích a jeho otec byl pohodný alias antoušek alias ras (tato slova si bude muset mladší generace dohledat).
Auto jsem pohodil za zatáčkou, ve které se nachází hospoda Farinka (původ: Farinova zatáčka) a šlapal do kopce okolo kamene s vytesanou hlavou (leží pod vrcholem Na Horce), podíval se na Adamov z rozhledny Alexandrovka a také těsně pod vrcholem nalezl pamětní desku Ferdinandu Fiscalimu (lesnický inspektor). Zdolal jsem vrchol Nad Střelčím, který má nejvyšší bod ve výšce 527 m n. m. a nepatří asi k příliš navštěvovaným neb k němu není prošlapaná přístupovka a cestička vyšlapaná/mapou značená vede tak 20m od vrcholu.
V přírodní rezervaci Dřínová (rostou tam dříny/svídy) by se neměl trhat medvědí česnek, upozorňují na to A4 laminované nápisy umístěné na stromech. Stejně jako při zdolání vrcholu Psí kuchyně i zde jsem viděl lidi, kteří si umí nacpat bágl. Zda to umí spotřebovat nevím.
Cestou zpět jsem se zastavil u Památníku lesníků padlých ve II. světové válce. Pomník byl vystaven v roce 1946, padlí hrdinové jsou na něm řazeni abecedně a asi se zpětně dohledali další oběti války, tudíž poslední jména jsou dopsány mimo abecední pořadí. Pod pomníkem pár set metrů se nachází Slučí studánka, která vznikla roku 1947 a roku 1966 přibyl na zídku nad pramenem obrázek sluky.
Finále sestupu jsem zakončil průchodem mezi hosty restaurace Farinka, kteří pili pivo „na stojáka“ na čerstvém vzduchu. Já jsem na sebe přísný, já si pivo nedal ! Bohužel – řidič sucho v krku má.
GPS: 49.2970839N, 16.6785206E