Před týdnem jsem zdolal nad obcí Chudčice kopec Kuňky a v příspěvku jsem vyjevil, jak se před mnoha lety Chudčice přejmenovaly na Čmuchalovice. Velikonoční odpolední výlet začal opět v Chudčicích a tak jsem omrkl exteriér restaurace Pod Horkou, vyfotil kamenné sochy před hospodou, které jsem roky nevnímal. Práci čest a já šupem do kopce.
Cesta lesem byla vzrůšo, vystrašil jsem prase divoké, viděl srnky, muflony a zajíce. Omrkl jsem krmící mechanismus pro zvěř, kostku kamenné soli a šel cestou a hlavně necestou. Poslední partie a zejména vrchol byly jak ze Šípkové Růženky, musel jsem si vytrhat trny z těla a i krev jsem viděl (zase modrá). Na vrcholu jsem si blikl tyč a přes trny nafotil i vrcholový šutr. Vrchol Sokolí, výška 420 m n. m. se podařilo zdolat.
Dolů z kopce jsem zvolil cestu přes Veverskou Bítýšku a vrátil se do časů dětství a dospívání. Ano, zde jsem trávil tolik času. Lovil ryby, přežil havárii na motorce, přišel o poctivost a přes splav v ledové jarní vodě šel bos s mojí dcerkou. Hodně vody proteklo.
Finální úsek před Chudčicemi vypadal na mapy.cz jednoduše, ale kdyby bylo mokro, tak se mezi těmi skalami dá jet jedině po prdeli. Bylo sucho a já výlet zakončil v hospodě U Pavlíčků. Suchý závěr, měli zavřeno, klasika dnešních dnů.
GPS: 49.3037836N, 16.4318375E
hospoda Pod Horkou 
socha 1 
socha 2 
krmítko 
lowcost bejvák 
vodní plocha 
krmítko 
pod dozorem 
bez fotopasti 
sůl lízací 
vrchol 
tyčka 
šutr
