Jaro ve vzduchu, třeste se, vejce na cestě.
Celou zimu v budce bydlela sýkora . Přilétala po západu slunce a po východu zase zmizela. Těžký úděl ptáka v mírném podnebném pásmu.
Jednoho večera budka zela prázdnotou. Havárka ? Vražda ? Omámení ze suché bobule ? Výlet ? Zálet ? Kdoví ??? !!! Já vím ! Oteplilo se a pro sýkoru se objevily jarní lákadla. V den mrazu se umí vrátit a ví „kde domov můj“.
Za pár dnů jsem v boudě zahlédl dokonce dvojku. Dva špačky. Možná to jsou produkty vejcosezení roku 2020 a byly se podívat do rodné boudy. Možná. Jedno je jisté, zmenším vletový otvor, tento rok nebude budka pro špačky, ale pro ……. jiné ptáčky.
Do krmítka už myšák neleze bo jsem mu ordinoval dietu a ptáci si tak mohou zobnout „co zobák ráčí“.
Je tady jaro, já se ještě netřesu. Všeho do času, …… všeho do času.
