Jaký kopec si nadělit po zdolání Kilimandžára ? No přece ….. nějaký hezký, český, v lese ukrytý, blatem pokrytý. Cílem se stala Zaječí hora, kopec brněnský, kopec kam se můžeme obyvatel Brna dostat legálně. Kopec se nachází nad městskou částí Královo Pole a tak jsme využili slovní spojení z Tanzánie „pole pole“ – neboli „pomalu pomalu“ a protáhli ho na „pole pole – královo královo“.
Poznávací trasu jsme se Samanthou (do afrického výletu se jmenovala Martin) odstartovali od vesničky satelitní nad Kociánkou, slezli jsme k rybníčkům Zaječího potoka a po pár minutách jsme stáli nad chatovou osadou a na vrcholu ve výšce 324 m n. m. – Zaječí hora byla naše !
Času dost a tak jsme si našli další cíl. Studánku Pod topolem jsme minuli bo jsme kecky, ale studánka Zaječí nám již neunikla. Když už jsme si naše údy rozpohybovali, tak by byla škoda se vrátit se do tepla čtyřech stěn a pokračovali jsme na rozhlednu. Rozhledna Ostrá horka je zakotvena do vrcholu s názvem Strom (404 m n.m.). Doposud jsem nevěděl, že existuje a tak jsem si v duchu nesliboval velký zážitek. ALE ! Nejednalo se o typickou dotační rozhlednu s výhledem do nikam. Brněnské městské části jako na dlani, tato rozhledna z roku 2007/8 se jim povedla. Pod rozhlednou naleznete první trigonometrický bod na našem území. Zaměřil jej roku 1759 dr. Josef Liesganig, bod ležel ve středu kaple sv. Kříže, která byla roku 1786 zbořena. O 200 let později provedla Geodetická služba ČSR nové označení bodu.
Pod rozhlednou naleznete také informační tabuli, ze které trčela obálka s dopisem. Dopis hodně potěšil – přečtěte níže. Odesilateli děkuji !
Když už jsme byli tak daleko, tak jsme dostali žízeň a protože okometrický rozbor kationtů/aniontů/těžkých kovů vody studánkové nedopadl dobře, tak jsme šli na pivo. Po cestě jsem Samanthu učil „l’art du déplacement“ a mohu říct, že příští rok pojede Velkou Pardubickou. U okna restaurantu jsme si pořídili výpečky se zelím a knedlíkem (dost změna po afrodelikatesách) a hodovali na čerstvém vzduchu.
Zpáteční trasa nás zavedla ke studánce Přátelství, pumptracku a kapli sv. Antoníčka, kde byla sice studánka, ale studánka bez vody. Na místě dnešní kapličky se údajně nacházela poustevna jednoho z mnichů z nedalekého zrušeného kartuziánského kláštera. Voda pramenící v blízké studánce měla mít zázračné účinky, ale dnes prý zahrádkáři ji znesvětili a není pitná (je to holt zcela povrchový, mělký zdroj vody).
Sobotní výlet hodnotím za 1 a další blízký kopec jsem měl tu čest poznat, navíc s mistrem parkouru.