Tak to shrneme při placatění se na letišti Addis Abeba v Etiopii. Do Tanzánie jsme si zajeli splnit malý/velký, ale vysoký sen – zdolat nejvyšší horu Afriky. Povedlo se a dokonce 2x. Dále jsme se dostali se super průvodcem na safari do dvou národních parků a jsme si jisti, že bez něj by to nebyla taková pecka. A dále ?
Hodiny mezi hlavním programem v Africe jsme si vyplnili poznáváním „ulice“. Na ulici jste úkaz k pozorování, děti si s vámi chtějí ťuknout pěstí, dívky se chichotají bělobě a některé by se vdávaly na to ta ta. No a chlapci se pohybují mezi družením a nedružením.
V Africe funguje zajímavá matematika a neplatí dohoda. Zeptáte se na cenu. Cena za kus je 500. Ok-dohoda. Chcete 8 kusů. Nyní pozor. Cena je 5000. Dáte zpětnou vazbu, že to nesedí. Jasně, sorry…. 4200. Haha. Co je však odlišné od Evropy, tak to jsou jiné ceny pro chodící peněženku bělocha. Cenu dostanete 3-5x vyšší.
Jeden den jsme šli po ulici a potkali kluka, který se nevnucoval, uměl anglicky a pokecali jsme. Nakonec s námi Emanuel zůstal 3 dny a ukázal nám, jak se cestuje za drobné (cesta za pár korun za město mikrobusy daladala plnými až k prasknutí), ukázal nám jezero Duluti a pomohl nám na trzích.
Na jezeře jsme se museli před půjčením lodě registrovat jménem a zde jsem nahlásil slečně zapisující moje jméno a místo spoluvýletníka Martina jsem jí nahlásil jméno Samantha. Emanuel vykulil oči, slečna se podívala na Martina a napsala do registrační knihy Samantha…… od té doby s námi jezdila i Samantha 🙂 . Na jezeře jsme měli africký ovocný picnic a některé dny jsem se stával býložravcem. Další dny jsme žili tak rychle, že jsme zcela vynechali oběd a poslední den odpadl nejen oběd, ale i večeře. Hladovkář 🙂
Na trzích bychom bez Emanuela možná dostali do držky, možná bychom odešli v trenkách (možná bez). Emanuel při nákupu musel neustále usměrňovat prodávající a hlavně jejich kamarády, aby něco nezkoušeli a situace byla párkrát hodně na hraně. Trhy jsou jeden velký úl a nejsou pro každého. Ale mají tam koření, ovoce, zeleninu, kávu, čaj…… a plno dalších věcí k životu.
Vymetli jsme pár hospod, poznali piva Kilimanjaro, Serengeti, Safari, Eagle…….. a koupili si i v totálním pajzlu banánové pivo o síle 10% alkoholu (česká 12ka pivo má tak 5%). V jedné hospodě, kde jsme se ocitli na dopoledním pivu, jsem se na chvíli stal i barmanem. Zde se s námi začala družit i statná pětapadesátka (ne 55kg, ale 55let) a chtěla koupit pivo. Výjimečně jsme byli v dobrém rozmaru a pivo koupili. Madam pivo lapla, otevřela si ho zuby a pivo zasyčelo. Zdrhat !
Jedli jsme místní speciality ručmo …….těsto ugali, ze kterého urvete kousek, užmouláte placičku s důlkem a naberete si nějakou omáčku/fazole/masovou směs. Měli jsme i placky čapati, talíř s hovězím/kuřecím, hranolky ve vajíčku a další speciality. Sladké pečivo je mimo rýžových koláčků vitumbua nesnadno poživatelné bez kávy/čaje.
Emanuel se hodně smál, když jsme na místo srazu u masajského tržiště dorazili na motorce. A kde je důvod k smíchu? My dojeli tři osoby na jedné motorce :-). Na každém rohu hlavní ulice postávají kluci s motorkami a fungují jako taxi. První kluci nám nabízeli cenu velmi vysokou a chtěli vézt každého zvlášť. My argumentovali tím, že jedeme oba na stejné místo a tedy je to jen jedna jízda, jednou motorkou. Stali jsme se atrakcí, dokázali jezdit za ceny pro obě strany příjemné, adrenalin stříkal a po jízdě byl každý motorkář pyšný, že odvezl 200kg břemeno. Já vím, mohli jsme umřít.
Emanuel nám pomohl i v místní hlavní nemocnici, kde jsme byli na covid testech. Bez něj by byl problém najít tu díru v plotu na konci areálu a dostat se na odběry. Odběr z nozdry i lechtadlem v krku. Všechny on-line zapsané údaje se zde několikanásobně přepisují rukou a pochopit systém není pro Evropana. Mysl pozitivní, covid negativní.
Zažili jsme hodně veselého a byli vděčni Emanuelovi za pomoc a jeho čas. Emanuel si oproti místním zvyklostem neřekl ani jednou o peníze, přijal pití/jídlo a opravdu vydržel hodně hodin/kilometrů a srandy. S Martinem jsme se rozhodli, že se s ním finančně vyrovnáme. Tak se i stalo. Měl radost a to netušil, že naše překvapení je dvoustupňové. Jedna část byla jeho odměna za čas/úsilí a pomoc (zde jsme měli radost, že můžeme zažít jiné pocity než při řešení odměny pro vůdce na Kilimandžáru). Druhá část bylo překvapení pro jeho rodinu. Zjistili jsme totiž z debat o životě v Africe, že i základní škola je placená. Rozhodli jsme se tedy darovat peníze na školu pro jeho dceru a k tomu přidat fixy/barevné tužky (ty jsou na místní poměry dost drahé), oplatky, figurku nosorožce, omalovánky. Poslední den utekl a my vyjevili Emanuelovi, že ho odvezeme domů a pojedeme na hotel. A brzda. Prý je to daleko, prý nestihneme náš další plán atd. ……. nebudu vás napínat, nakonec jsme jej ukecali s tím, že máme překvapení pro jeho ženu. Nekecal. K jeho domovu se jelo dodávkou daladala (sardinky v plechovce) skoro půl hodiny. Ale to nebylo vše. Od hlavní silnice nás vezl jeho známý autem…….. dalších aspoň 15minut cestou (spíše necestou). Prašnější cestu jsem asi nezažil, dálková světla jako dvě bludičky, občas člověk, koza, pes, dodávka. Nerovnosti pro off-road, my ve starém hrkadle pro jízdu na asfaltce a letíme i osmdesát km/h. Těch úderů o šutry….. hrůza. Cíl. Pro nás překvapení. Emanuel bydlí v banánovém lese a má malý zděný, skromný domek (rozhodně v lepším stavu než jsou domky v bočních ulicích města). Emanuelova dcerka spala, po probuzení se ze začátku bála (sem běloch nezavítá), ale při čaji si už začala psát po ruce…… nakonec i na moji ruku napsala svoje jméno. Na finále expresní návštěvy jsme si oba horalové se Susan plácli, paní domu předali překvápko v obálce, rozloučili se s celou velkou rodinou a mazali do hotelu. Při cestě jsme si říkali, že musel být fest utahaný po našich dnech, protože domů to měl vždy daleko (rozhodně ten druhý úsek nejezdí autem – to bylo pro nás, abychom vše stihli).
Tož kdyby jste někdo chtěli jet do Tanzánie, hledali super průvodce, tak dám kontakt. Je to kaka (ve svahilštině brácha 😉 a rafiki (kámoš). EDIT: zde kontakt – https://babblertours.com/
EMANUEL a jeho rodina
pozdní návštěva 
čerstvě probuzená 
nejistota 
prvotina 
Susan 
kámoška 
babička, Susan, EM a rudý běloch 
studium dárků s mámou a sestřenicí 
vysvědčení
TEPLÉ PRAMENY
banánové pivo s banánem 
jumper 
obdiv střídá úžas 
k sežrání 
odléééét 
Kili letiště ahoj
ŠEVCOVINA TO JE DŘINA
Emanuel jako boss 
a já nechci chodit po Africe bos 
tak jaký? 
sekundy váhání 
a bota jde do výroby 
Martin přemýšlí, zda si taky neobjednat nový šuflata 
jo! mám motoboty 
tak kdo je tady král?
MIX
cukrové tyče 
mačkadlo 
nápoj lásky číslo X 
chlebovník 
kuchyňka mistra 
MASH 4078 
afroklub 
zlatý prciny 
poprvé s EM 
vítěz bere vše a Don má masnu 
rybí slunce 
ruka na ígla 
Mt. Meru 
liliany 
minišvestka? 
pecka trpká 
párty u jezera Duluti 
jedeme dál
COVID testy
tudy na testy, nekecám 
tudy 
sem 
tyčí do nosu i pusy 
a zdrhat
