Kozí Brada – s výhledem od Voukouna

Už to pomalu vypadalo, že i o víkendu mi nebude přáno zdolat nějaký animální kopec. Po obědě se to však zlomilo, já si otevřel mapy.cz a hledal ……. a hledal. V těsném okolí mého rodného města už mám kopce odšlápnuté, na jih/východ/západ je to kopečkoidní bída a tušil jsem, že jediná šance bude směrem na sever od Brna. Za chvíli jsem nalezl dokonce tři zajímavé cíle, nicméně nakonec jsem se rozhodl navštívit pouze kopec nad sjezdovkou Klínek. Tato sjezdovka už hodně let nefunguje, ale já ji mám stále v hlavě. Na této sjezdovce jsem učil moji dceru lyžovat a pamatuji si, že první její pohyby z kopce končily záměrným pádem. Ano, musel jsem vysvětlit, že cílem lyžovaní není umělecky hodnotný pád, ale dosažení cíle pod kopcem skluzmo.

Auto jsme zahodili u potoka Závistka a první krátké zastavení proběhlo u novobarovkní sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1735. V létě zkusím usochat nějaké dílo …… abych také něco po sobě zanechal budoucím generacím. Do kopce jsem měl potkat chatu Lišák, ale nalezl jsem pouze chatu s funkcí „krmelec“. Z této pozice jsem pokračoval do kopce pár minut, odbočil prudká pravá a dal si vrcholovou funěnou do finálního hrbolu. Nedělní vrchol s výškou 387 m n. m. se jmenoval Kozí Brada a pod sněhem se schovával vrcholový kámen. Výhledy nic moc a jak se stromy zazelenají, tak výhled je na tuty nic nic. Na další vrcholy se mi již nechtělo, zvolil jsem raději zajímavý okruh. Nejdříve jsem se doklouzal k pomníku Prosba lesa, pak to brejknul vpravo k horní stanici lanovky s převýšením cca 100m a délkou až 600m. Cestou dolů jsem zaviděl smradům boby, mládí a starosti.

Propletl jsem se mezi domy, nechal na sebe štěkat čtyřnohý kámoše a vydal se zase do kopce. Zpočátku lehké stoupání a nakonec dřevěné schody až k Voukounově vyhlídce. Ta nese jméno po autorovi veduty z roku 1728. O vznik vyhlídky se zasloužil předseda spolku Continuum Vitae pan Miloš Sysel, který hledal místo, odkud městský úředník Karel Josef Okoun maloval onen panoramatický pohled na Tišnov. Předsedovi vzdejme holt hold ! – dobrá práce a jsem dvojnásobně rád …… předseda se nejmenuje Novák, Patočka ….. ale má zvířecí přijmení.

Cestou dolů do Tišnova jsem si vzpomněl na chvíle, kdy jsem učil dceru nepadat. Na lyžích umí jezdit, točit se, skákat ….. ale kluzké podrážky ovládat neumí. Na úseku pár metrů dokázala několikrát uklouznout, ujet, spadnout a po padesátém pádu bylo jasné, že pokud chceme výlet dokončit za světla, tak se musí přidat do kroku. Ale jak ? ….. když ……. co krok, to pád. Rukavice natáhnout na boty a šlo se. A šlo to !

Adreanlinový nedělní výlet dopadl uspokojivě. Dcera si přepočítává modřiny (a že jich je) a příště si vezme lepší obuv. Lepší vzorek si vezmu i já, moje tři pády přiznávám.

GPS: 49.3432475N, 16.4048061E

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•