Dnes se mi zhroutil svět. Z jednání do jednání, dokonce mne pustili na jednání do vojenského objetku i bez občanky, začala mne bolet hlava jak střep /asi jsem zapomněl dotovat tělo H2O/. Po ukončení pracovních galejí jsem se ani neotočil doma a rovnou jel na Vysočinu. Konečně jízda skluzem jak se sportovním rallye vozem. Před dojezdem na Neverland se mrknu do telefonu na krmítko …….. a zhroutil se mi svět. V krmítku mám MYŠ. V krmítku mám MYŠ. V krmítku mám doprde.e práce MYŠ. Poslední kilometry jsem zvolnil, snažil se srovnat s tím, že mám na Vysočině létající myši.
Dojel jsem k bráně, zabrodil se nad kotníky do sněhu (kde ty časy jsou, když jsem se roku 2009/2010 brodil po pás ve sněhu) a šel ke krmítku. Mobil mi svítí a myš nestihne uniknout. Je v pasti, je uzavřená v prostoru s kamerou, v pokojíku kam si zase natahala slunečnici. Otevřel jsem střechu a ona se krčila v rohu. Strach. Pochcala se strachy. Jediná přesně mířená rána a je po ní !!!
Ránu jsem jí ale nedal. Vyhrála. Nejen svůj život, ale i naši bitvu.
Na krmítko se umí dostat skokem z vedlejší túje alias zeravu. A ten rozhodně nepodříznu. Jen zaizoluji prostor s kamerou kam si tahá slunečnici.
Krmítko nejen ptákům !
https://tenor.com/view/hungry-starving-feed-me-gif-12251780
já to snesu