Sněžka – kruh CZ kopce se uzavřel

Dva roky zpět jsem při zdolávání EU hor zažil i předsilvestrovský výšlap na Sněžku. Tenkrát fest fučelo, sněhu habakuk a mlha, že jsem sotva viděl na špičky jarmilek. Na túru jsem vycházel z polské strany, užil si krásný okruh a byla to sóloakce beze slov (chtěl jsem napsat tichá sóloakce, ale vítr tak fučel, že jsem neslyšel ani co mi tenkrát povídá do sluchátka majitel ztraceného polského telefonu, jehož jsem se stal dočasným držitelem).

Do konce roku 2020 jsem zdolal všechny české nej vrcholy (nej kopce 94 geomorfologických celků) a tak mne okolo vánoc napadlo uzavřít tuto výzvu. Jak jinak než stylově. Tím co vše začalo, tím jsem se rozhodl také zakončit …… jen já a hora.

Když jsem bilancoval své kopco a horo zážitky v čase Vánoc, tak jsem si vzpomněl na mnoho horalů/horalek, se kterými jsem měl to štěstí výstup zažít. Nápad byl tu – zkusím je pozvat na výšlap a třeba se to někomu zalíbí, hozený nesmek zvedne a půjde. Akce se zalíbila všem a velká část oslovených nakonec i přijela (kdo nezvládl, ten přijede příště a třeba budeme 100% …… a to bude i za účasti našich SK bratro-sestrů). Protože jsem hoch spořivá, navíc je mi jasné, že polovina účastníků by zapomněla čelovky, tak jsem objednal úplněk a skorojasno.

Jednoduchá, avšak každou minutou měnící se logistická hádanka, se podařila v noci vyluštit a z Brna vyrazily dva vozy (díky Laďo ES) směr Horní Malá Úpa. Po cestě se nalodila horalka Milada Kunštátská a pět minut po plánovaném příjezdu jsem se potkali na parkovišti s mistryní objektivu Katkou. Úvodní seznamovačka byla také poznamenaná 2m rozestupy, líbali jsme se na dálku a jen ve dvojicích tvořících rodinu. Chtěli jsme jít po „žluté“, klasika ….. ztráta směru, šlo se po „červené“. Po cestě do kopce jsme u chaty Jelenka provedli dezinfekci družstva rumem Ladislava ES, který dětem neudělal vánoční cukroví (hodné děti ho napráskaly sociálce) bo hory jsou kruté a tekutý karamel rozšiřuje cévy.

V plánu bylo vyvrcholit s východem Slunce. Zpětně musím hodnotit, že akce se zúčastnili jen profi hráči, neboť vyvrcholit se podařilo po 2,5h od startu …… na minutu přesně s východem slunce. Lidi – vy jste snad stroje ! Papírově cesta po „červené“ měla trvat 3h 16min a my to dali napohodusprstemvnose za cca 2,5h. Na vrcholu bylo lidí dost, rozhodně ale méně než je obvyklé, ale mnohem víc než roku 2018 (to jsme se mohli spočítat na prstech jedné ruky).

Vrcholové focení, vrcholové hodování, sem tam někdo uronil kroupu radosti (bylo mínus 7, pocitově mínus 10-11) a šlo se zpět. Neuvěřitelné se stalo skutečností a šli jsme po hranici – po „modré“, kochali se výhledy a nakonec se podařilo modře značenou stezku ztratit pouze tříčlenému ženstvu, které finále dalo po sjezdovce (podle mého je zaujal statný rolbař).

Na parkovišti jsme se poplácali po zádech, objali a horalé s pindíky si nadělili radost – pivo Trautenberk v balení typu „pštrosí vejce“. Zakřičeli jsme si třikrát „Himlhergotdonrvetr“ ! a jelo se k domovům.

Moje kolena s příslušenstvím zvládla ověřovací kopec a třeba obrok (někde a spolu).

Akci hodnotím jako ….. (ztratil jsem řeč). Pecka !

Fotky mé