Před rokem se mi v čase vánočním prodrala do hlavy myšlenka, že zdolám nějaké české kopce. Do té doby jsem měl jen předsilvestrovou Sněžku 2018 (součástka v projektu EU hory), vánoční Kopeček (na skok za Brno), vyhlídkový Děvín (s výhledem na moje kapry mušovské) a také památný Říp (zde jsem již tušil, že těch CZ kopců bude víc).
Oprášil jsem časem zanesenou informaci z hodin zeměpisu o existenci geomorfologických celků ČR a dopočítal se 94 vrcholů. Místo silvestrovského lovu ryb jsem vytáhl kamarádku Soňu na vrchol U Slepice. Neurazila se, ale bylo to pro ni překvápko neb nevědela že se někam pojede, natož do „hor“.
Již na přelomu roku jsem zjistil, že nelze věřit údajům z internetu a začal nalézat rozporuplné informace o nejvyšších kopcích některých geomorfologických celků. Opravdu mi to nědělalo radost, ale vše nepříjemné se může proměnit ve věc radostnou. Díky mému tápání a volání o pomoc v otázce nej vrcholů jsem na internetu narazil na bratra v hoře – slovenského horala Jara. Ten mne nasměroval u kopce Na Hanácké na můj první seriozní zdroj informací a já díky němu nalezl vrchol, který nebyl zakreslen v žádné z dostupných map. Díky knize „Z nížin do hor“ jsem si opravil i některé nej kopce ve svém seznamu.
Kopce jsem zdolával zejména při mých pracovních cestách a staly se tak někdy příjemným zpestřením, někdy utrpením zvýšenou laťkou v době profesního vypětí. Často jsem využil služeb mého řidiče Jiřího, který mne vyhodil na jedné straně kopce a čekal na mne na straně druhé nebo dřímal v hotelu a já funěl do svahu.
Některé kopce jsem zdolal s rodinou. A tak i náš děda s babičkou zdolali Kralický Sněžník, moje holky s motýlím psem mi dělaly společnost při kruté bolesti kolen při hřebenovém přechodu šumavského velikána.
Na pár kopečků jsem rád přizval kamarády z EU hor či lidičky, kteří se zvedli od klávesnice a řekli – jedu ! Dokonce se nám podařilo zorganizovat jedno příliš krátké československé setkání na Javořině (to zopakujeme a protáhneme po hřebeni). Na vrchol doputovali Češi i Slováci od pivovarů a tak se na vrcholu neprášilo od úst.
V poslední části jsem musel revidovat prvenství některých zdolaných kopců, konzultoval jsem problematiku s profesionály (akademie, univerzity, geo-karto-profíci) a všem patří velké díky. Nalezl jsem tak třetí revizi zeměpisného lexikonu Hory a nížiny a také si opravil chybně zdolané giganty některých celků (což mi více dalo než vzalo – já mám ty omyly asi rád, to že je přitahuji, to je jisté).
Podařilo se mi zdolat všech 94 vrcholů /z toho 93 v úseku přibližně jednoho roku/ a to jsem musel krmit mé workoholické aktivity, zdolával jsem evropské kopce, rukama budoval na Vysočině Neverland. Bylo to pěkné i náročné a nastal čas nehnat se za dalšími systematickými cíly. Kopcovat budu i nadále, budu si vybírat třešně z dortů/rozinky z koláče/lízat smetanu. Extrémy budou, to si pište. Určitě půjdu i extrémně pomalu, zdolám vrchol na koloběžce, uspořádám hromadný výstup přátel na vrchol s retro židlemi na zádech …… a budeme sledovat vítr. Kdoví co bude. Dobře bude !
Mise dokončena a to se oslaví.
