Tok – v sedle soba ze Sobotína

Nejvyšší vrchol Brdské vrchoviny jsou za tento rok míjel několikrát, ale nejedná se o snadno přístupný kopec a při pracovních cestách se vždy našel jiný favorit. Počet mnou nezdolaných kopců ČR se rapidně snižuje a dnes jsem si po 10h práce daroval vrchol Tok, vrchol ležící v bývalém vojenském prostoru – újezdu Brdy, vrchol vysoký 865 m n. m.

Pod 15km asi trasu na vrchol nenajdete, já si našel trasu cca 20km dlouhou (zvanou Kloboučecká cesta) a protože jsem měl zafixované, že lokalita se líbí cyklistům, tak jsem přibalil do kufru i bicykl. Jsem hrdým vlastníkem kola SOBI20 a až dnes se dozvěděl, že je to dětské kolo. Doposud jsem si myslel, že mám jen ukrutně dlouhý nohy.

V noci jsem vyjel na „byznys trip“ s krámem v kufru. Bylo to prostorově o prsa vietnamky – neboli – tak tak jsem tam ten vergl narval. Ale kdo chce mít harley řídítka, ten musí umět nacpat ježka do klece. Ve shonu jsem nestihl nafouknout kola a uvědomil si to až pár km před základním táborem (od příště budu jako profík používat jen odborné termity a tudíž „bejz kemp“). Na čerpací stanici nemají kompresor příliš kompatibilní s retro šlapadly, kolo buď zcela vypuštěné a nebo v kritickém stavu – tj. před explozí. Dobrá věc se nakonec podařila, já stanul na okraji obce, vytáhl tu „věc“ a zaváhal. Opravdu? Opravdu chci trpět, riskovat a budit veřejné pohoršení. Jo !

První metry hrůza. Nejede to, energeticky je to perpetum debile, vrzání na 1000 způsobů. Nakonec se mi dařilo ukrajovat metry i kilometry a stanul jsem před překážkou, kterou museli vybudovat zajatci. Jednalo se o kamenné schody do hodně dospělého svahu. K tomu byla hlína namrzlá, podrážka mých pracovních bot sjetá ……. o úsměvné, gymnastické figury nebyla nouze. Na sebe jsem si stylově vzal zelený hadrák (něco jako vaťák) a pokud by mne z dálky někdo viděl, tak si musí myslet, že opilec ukradl kolo na dětském hřišti.

Přes husté lesy jsem se dostal přes vrchol Klobouček do vrcholových partií vedlejšího nevýrazného kopce a hledal ten nejvyšší bod. Nejvyšším bodem je bezesporu kameno-hliněný val, který vybudovala armáda, ale protože zde přírodě pomohl člověk, nebereme v úvahu.

Nejvyšší body zde můžete oslavit dva. Jeden aktuální, opravdu nejvyšší bod Tok (865), který se skládá z hromady šutrů kotvících dřevěnou haluz a desku s nápisem TOK 865. O cca 200m dále (a rozhodně z kopce směrem dolů) narazíte na maličkou odbočku do lesa. Zde se nalézá na stromě přikurtovaný teploměr, ohniště, krabice s vrcholovou knihou a vedle stojí vrcholová tyč s nápisem V.TOK 865m – vrchol číslo 2, vrchol záložní.

Jako již klasicky, začalo zapadat slunce a hrozilo, že půjdu (tentokrát pojedu) za tmy. Opřel jsem se do pedálů a zažil adrenalinovou jízdu po zamrzlých megakalužích, po cestách vydlážděných šutry (to museli také vybudovat zajatci), po zmrzlém oraništi. Chvílemi jsem dosahoval rychlosti, že jsem přestával slyšet vrzání „sobiny“, ale na druhou stranu …… takto rychlou cestu dolů ze zdolaného kopce jsem zatím nezažil. Přibrzdil jsem u Mariiny studánky, požární nádrže, vodní nádrže Obecnice a ve finále i přebrodil potok (naštěstí jsem nejel na koloběžce).

U auta jsem rychlé schoval tu ostudu do kufru a po cestě k domovu si vzpomněl na zdolání vrcholů Dánska na zapůjčeném kole. Také to nebyl horský speciál, ale Brdy nejsou Dánsko a SOBI20 ze Sobotína je unikát, mučící nástroj bez přehazovačky.

Vrchol padl a já zvítězil …….. podařilo se mi absolvovat vše bez jediného pádu. Neuvěřitelné.

GPS: 49.7043319N, 13.8765422E

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•