Ráno se mi podařilo zaspat, holt budík /bohudík/ nemusím používat a vyšší moc rozhodla, že ve 3 ráno nevyjedu. Se sekerou v zádech jsem dorazil do Capartic (dříve se jmenovaly Nepomuk), auto zaparkoval u bufetu v dezolátu a vydal se směrem ku startovnímu kameni. Jednalo se o pomník odhalený na počest Jiřího ze Stadionu a jeho cesty (kdo chce vědět víc, ten nechť si stáhne materiál ke studiu).
Ve spodních partiích cesty Jiřího, hraběte ze Stadionu, byly stromy bílé, pokryté sněholedem a cesta k vrcholu klouzala. Postupem času se asfaltobetonka změnila na silničku vydlážděnou betonovými panely a po desítkách let jsou stále v super kondici (takto bychom tu spotřební společnost nevybudovali).
Po cestě jsem prošel rozsáhlými bučinami zvanými Čerchovské hvozdy, minul odpočívky, studánku, zastavil se u pomníčku U Četníka (na jedné fotce můžete zjistit komu byl postaven). Nakonec jsem stanul na kopci obsypaném stavbami a ruinami. Na vyhlídkovou Kurzovu věž jsem se nedostal a tak z výšky 16,5m jsem do kraje nečučel. Pokochal jsem se výhledy na povrch zpěněného mléka zalívajícího údolí a chvíli se zdržel na vrcholové skalce s kamenem i vrcholovou tyčí. Ano, dal jsem nožmo/pěšmo nejvyšší vrchol celku Český les s názvem Čerchov a díval se na svět z výšky 1042 m n. m.
V údolí mlha, zima, nevlídno a já si užíval tepla, slunce a bezvětří. Kdybych nechtěl jít na další kopce, tak bych zde seděl, dumal a hleděl.
Další stavby na vrcholu oku nelahodí. Železobetonový vysílač by zasloužil sanovat korodující výztuž železobetonové konstrukce (leze z betonu ven), železný vysílač klasická nuda a ostatní stavby by se měly proměnit v recyklovaný beton a posloužit (nyní jen zabírají prostor a straší).
Po studiu informačních tabulí umístěných u vrcholu jsem pozlobil kamarádku Soňu, poslal jí fotku Soni (viz. foto níže). Dala to sportovně a prý jen KK (konec kamarádství).
Z kopce to šlo skluzem, cupital jsem jako sloní baletka a škoda, že jsem si nevzal kolo. Příště !
GPS: 49.3833564N, 12.7837072E