KPČ 003

Jak si jistě všichni pamatujete, tak zkrátka zkratka KPČ znamená…….. Ha! Nikdo se nehlásí ! Nevadí. Na tragickej život jsem já pes, dáme si opáčko a příště to každý zapomínač napíše 20 000x do písku palci obounož !

K-kniha P-přítel Č-člověka . Díl 003 je tu.

Hory v hlavě. Asi skoro každý čitatel tohoto elektronického plátku je postižen horami. Dnes je tu kniha: Hory v hlavě – dějiny jedné fascinace od Roberta Macfarlana. Autor je evidentně hloubavý, vzdělaný a jeho kniha popisuje evoluci vnímání hor lidmi. Dříve se hor lidé báli (co by tam lezli, když tam pšenka nekvetla), pak je zdolávali pro vlast (nyní jsme přece všichni jedna rodina – ha ha) a dnes tam chodíme většinou jen pro sebe (a někteří, aby mohli o tom psát – no jo). V knize se míchají zážitky z dětství autora (zážitky ze Skotska a ty jsou mi asi z knihy nejblíže) s pohledem na hory historickým, psychologickým, náboženským, geologickým a kdejakým dalším. Finále je o zdolávání Everestu, to šlo, jednička nezklame. Jinak je to směsice citátů a historických faktů, divně taktovaná a já měl problém to číst.

Tak raději něco ofiko ke knize:
Kdysi dávno si lidé mysleli, že v horách žijí nestvůry. V době osvícenství mnozí cestovatelé stoupali na hřebeny, aby zakusili vznešeno. Nedlouho poté alpinisté horečně dobývali vrcholy a štíty ve jménu vlasti. Odkdy dokážou hory tolik fascinovat lidskou mysl a co nutí nesčetné dobrodruhy, aby v horských výšinách znovu a znovu riskovali zdraví i život? Ve své literární prvotině, která se vzápětí stala klasikou, nás Robert Macfarlane provádí místy koncentrovaného času a zničující krásy, kde lze zažít ryzí strach i opojnou závrať z vlastní bezvýznamnosti. Za Hory v hlavě obdržel Macfarlane řadu ocenění, mimo jiné Somerset Maugham Award nebo Guardian First Book Award, a na motivy knihy vznikl také pořad vysílaný televizní stanicí BBC.

Kdo se první přihlásí, tomu knihu pošlu. Jen musí slíbit, že si ji ponechá a nebo daruje s věnováním dál.

Hory v hlavě. Lidé čtěte !!! Ale nemusíte vše. Nechám to na vás.