Mytikas – ten nej z pohoří Olymp

Po zdolání Graušpice v Lichtenštejnsku jsem se zjevil doma, sbalil pár švestek s lanem a odletěl do Soluně. První den na mém cíli, vrcholu Mytikas, chcalo až pršelo a tak jsem chtěl aspoň trošku zrelaxovat natažený kotník. Zrelaxoval jsem ho extradlouhou procházkou po pobřeží. Výsledkem byl kotník unavenější, propíchnutý palec a hlavně spálená kolena zezadu (to pálí ještě dnes – au).

Ráno jsem si přivstal a za tmy vyrazil pod horu k chajdě s názvem Prionie. Měl jsem na displeji vozidla večer dvě čárky, cesta být dlouhá 56km a tak jsem si říkal, že natankuji až po zdolání hory. Ujel jsem pár km a začala svítit jen jedna čárka a za chvíli poté začala ta poslední čárka blikat. Byla by to nuda dojet pod horu, zdolat ji a jet si natankovat. Naštěstí dnes máme gůglímapy a našel jsem po cestě jednu petrolstejšn. Dojedu k ní a ona to výdejna paliv automatická (i zde nebudou mít pumpaři co žrát) a jal se plnit nezbednou nádrž vozu ze kterého za pár chvíl chci udělat off-road. Ovládání v angličtině, intuitivní, pohodlné a …… ne a ne mi dát benzín. Vždy se to seklo po zadání PIN. Už jsem viděl možnosti řešení blbé a blbější. Najednou jsem si řekl, co tak zkusit pustit bankovku do rizikové hry….. vyšlo to a já trhl jen malou ztrátu. U chaty Prionia se podařilo zaparkovat, parkoviště bylo plné tak z 60% (asi lidí, kteří spali v chajdách nahoře) a bylo bezplatné (tudíž jsem nemusel hrát automat 2). Pokud se dočtete někde, že je třeba terénní vozidlo, tak vezte, že naše D1 je na tom o hodně hůř. Cesta do kopce je v první půlce lesní, pak nastupuje kleč a poté ustupuje kleč. Na internetu se píše, že po cestě jsou zdroje vody (tak bacha, po cestě jsou vyschlé zdroje vody). První a zároveň poslední zastávkou,kde si člověk může něco nalejt do hlavy je Refuge A (Spilios Agapitos Refuge ve výšce 2.040 m n. m.). V této chatě také většina lidí přespí a výstup mají jako dvoudenní. Když už měli rezavý energetický nápoj, tak jsem si nekoupil vodu. Po něm jsem vyhopsal jak obézní víla v posledním tažení do výšky 2866 m n.m. na skálu s velkým S (hora Skala). Zde také velká část lidí svoji pouť ukončuje, protože následuje Kaki Skala (v překladu „Špatné schody“) ….. v češtině „Zasraný schody“. Lano zde rozhodně nepotřebujete, šutry jsou celkem stabilní a za dobrého počasí je to cesta vhodná pro všechny pohybově neomezené jedince (jen neupadnout! je to strmé). Tato cesta dovede poutníka až na Nosála. Mytikas má totiž základ ve slovíčku “ Myt“, kde by našinec hledal mýty, ale ono to slovo znamená „nos“. Po zdolání ukrutých 1873 metrů se podařilo stanout na vrcholu ve výšce 2917 m n. m. a tento vrchol patří do trojky Skolio, Mytikas a Stefani souborně označované jako Olymp. Dole hic přes 30, nahoře příjemný chládek (odhad 12 °C).

Na vrcholu i pod vrcholem jsem potkal turisty z Ostravy a po odpočinkové konverzaci jsem s radostí pajdal přes šutry krokem i skluzem. Na Refuge A jsem opět doplnil tekutinu a pokračoval v ukrajování nekončících kilometrů k parkingu.

Večer jsem si zasloužil velkou řeckou večeři a i když se nás trošku Řekové bojí, tak musím hodnotit služby jako extrémně povedené.

U moře málo lidí – co víc si přát. Snad mne vzpomínka zahřeje na dalších kopcích (tam už budu ve sněhu).