Zkratky miloval Ivan Mládek, musím je sem tam užít i já. Nebo také chci.
KPČ – copak ty tři písmena asi tutlají ? Nebudu vás napínat nebo vás škrábne u ranní kávy. Není to Kuwait Petroleum Čorporation.
K-kniha P-přítel Č-člověka. Takto jsem nazval blok edukativních zpráv ze světa krásné, odborné literatury.
Když jsem byla malý hošík, introvertní ťululum, přečetl jsem celou domácí knihovnu. Následně jsem se zakousl do knihovny pana Mahena (to nebyl náš soused, po panu Mahenovi se jmenuje v Brně knihovna). Došlo to dokonce tak daleko, že mi rodiče koupili knihu Slovník cizích slov a tak dnes znám význam slova „frapantní, eklatantní, gracilní i superkalifradžilistikexpijalidózní 🙂 ). K čemu to je ? Ne ! Ne ! Nebudeme to pitvat nebo se dostaneme k otázkám „kdo jsme, proč tady jsme, kam jdeme“ a nikam se nedostaneme.
Pro KPČ 001 jsem dnes vylosoval knihu, která odstartovala KPČ blok. Náhodou jsem se na netu dotkl knihy, kterou sepsaly Šlápoty (pozorný čtenář si jistě všiml, že Š je velké). Šlápoty byly holky (Jarmila Očásková, Věra Komárková, Květa Tarantová, Zdena Opatrná), členky horolezeckého oddílu, které se v říjnu roku 1966 u piva rozhodly, že na olympiádu do Mexika dojdou pěšky (po pevninské části světa, po moři slanou vodu nešlapaly). Po cestě nafotily 170 filmů (značky Orwo), 50 filmových pásků. Na cestě zhubly 8-12kg (asi taky vyrazím). Po cestě spaly 135 nocí ve stanu (104x ve volné přírodě), 87 nocí v posteli, 40 nocí pod širákem, 8 nocí v texaských kanálech. Dvě děvčata kouřila cíga, ale značky neuvádí. Měly sebou i busolu, ale ani jednou ji nepoužily. Na cestu jim dal Sportturist 80 dolarů, Státní banka jim prodala 16 dolarů a 210 šilinků …… celkově měly nakonec 1457 dolarů a protože to nebyly holky marnotratný, tak jim po dosažení cíle (Mexika) zůstalo cca 400 dolarů. Celkem Šlápoty našlapaly 7775km (holky ….. to vážně ty 2 km nešlo přihodit ?) za 244 pochodových dnů. Oproti dnešku je zajímavé, že jídlo si nechaly po Evropě zasílat. Dále ……. a dále nic. Přečtěte si knihu vlastním okem. Pro zájemce zapůjčí – První soukromá knihovna MICHALZHOR – zkratka: PSK MzH.
Končím zvoláním: Lidé, čtěte !
Šlápoty som prečítal prvýkrát už dávno, potom sa mi ich podarilo kúpiľ kdesi v antikvariáte… neskutočná inšpirácia.
Podařilo se mi zapomenout knihu v Řecku na hotelu. Bude to pravá cestovní kniha – pocestuje teď do ČR poštou. Hlava děravá.
A KPĆ znemená niečo celkom iné. Teda v terminológii socialistických turistov…
To že „KPČ“ jest kulturně-poznávací činnost …… tak to jsem opravdu nevěděl. Jsem turistické nemluvně a kulturní barbar. Na druhou stranu jsem běžel závod „O partyzánský samopal“. Ze závodu si pamatuji především to, že mi jeden jouda snědl svačinu z mého chlebníku a vysvětlovat to tím, že má podobný chlebník (dutej chlebník – nebylo mu divné, že snědl dvě svačiny).
A to nevíš, že se mi podařilo knihu s pár dalšími věcmi zapomenout na hotelu. Jsou to ale horní lidé a věci mi zaslali. Paradoxem je, že kniha na mne čeká v Brně na poště a já jsem zase v Řecku (bo jsem netušil, že sem ještě odskočím). Takže jak mi dorazí, tak budu pokračovat v četbě a přijde KPČ 002.
Na KPČ 002 som zvedavý a možno objavím v poličke KPČ 003.