Na hraničních kopcích jsem potkával poláky, slováky a nýčko germány. Navšívil jsem oblast zvanou Krušnohorská hornatina a zdolal nejvyšší vrchol Děčínské vrchoviny – Děčínský Sněžník, jehož vrchol sahá až do 723 m n. m. Hora je to pískovcová, zarostlá smrky, borovicemi, sem-tam modřín/buk/bříza. Dříve se v lokalitě těžil fluorit (zde si zopakujeme Mohsovu stupnici tvrdosti – „mastek-sůl kamenná-kalcit-FLUORIT-apatit-ortokolas-křemen-topas-korund-diamant“). Ale protože jsme echt-Češi/Moravané/Slezané/Slováci, tak fluorit (CaF2) budeme nazývat po domácky „kazivec“.
Startoval jsem ze busové zastávky Sněžník (to zní logicky 🙂 ), která leží u bývalé restaurace Hraničář, která se dříve jmenovala a i dnes jmenuje Hřebenová bouda. Cesta na vrchol vede do kopce (klasika), není těžká a ani dlouhá. Okolo vrcholu se točí okružní vyhlídková trasa a můžete vidět skalní masiv Tvrďák, Turistické bueno, Velbloud, Želva, Psí stěnu, Lebka i Lapka, Ponocný, Bubeník, Muzikant, Skříň, Kóta 107, Veselý turista, Nalezenec, Titanic, Sfinga ….. ufffff (a to jsem vypsal odhadem pouze třetinu).
Od vrcholu je to kamenem na dohoz (360m) ke krásné kamenné rozhledně (prý to byla trigonometrická věž 1. řádu – hmmmmm) a stojí na vrcholu od roku 1864. V roce 1936 zde byl zachycen televizní signál vysílaný z Olympijských her v Berlíně. Vedle rozhledny je bufet i jezírko s lekníny. A hlavně všude písek.
Děčínský Sněžník MIT (německy „S“) pěkná kamenná rozhledna padl a doporučuji všem, kdo chtějí pohlédnout do dáli.
GPS: 50.7915750N, 14.1038822E
