Posledním kopcem dne jsem zvolil nejvyšší bod Frýdlantské pahorkatiny, patřící do Krkonošské oblasti a čnící do výšky 572 m n.m. Startovací pozici jsem zvolil stejnou jako při nedávné cestě na vrchol Smrk a jediný rozdíl byl ten, že tentokrát hlídka byla čilá a zpočátku úředně strohá. Ale s parkováním natěsno k jejich budce/autu/ohníčku neměli problémy a slíbili, že budou vozidlo bránit a chránit. Se zapadajícím sluncem jsem přidal do kroku a krásnými lesními stezkami jsem dorazil až na státní hranici. Andělský vrch je hraniční horou, výhled do kraje je nulový, ale v okolí se nachází nejaktivnější veřejně přístupný zdroj radioaktivní minerální vody. Prameny jsou pojmenovány Rafael, Michael, Samuel …… co pramen, to anděl. Cestu zpět jsem zvolil po hraniční čáře a tak dorazil k autu zcela bez problému.
Ještě jedna paranoidní zajímavost. Při cestě na Smrk i Andělský vrch jsem potkal až nezvykle velký počet ptačích budek. Co kdyby v nich měli pohraničníci kamery a mohli tak monitorovat případného narušitele. Kdoví 🙂 ….. já vím, já jsem s pohraničníky jedna ruka.
Člověk by řekl, že už je konec dne a jede se k domovu. Ale ! Cestou k vrcholu jsem si všiml cedule „Klingerova hrobka“ a proč tedy „nehodit voko“ na hrobku zakladatele tehdejších/místních textilních továren. Made in Italy.
Poklonil jsem se osvoboditelům a mazal k domovu, protože příjezd do půlnoci už byl jistotou a budíček ve 4 ráno také. Život je boj !
GPS: 50.9319356N, 15.2676025E
