Mezinárodní den lesů a za chajdou mi stromy mizí téměř před očima. Dříve lesem neproniklo slunce, dnes posledních pár mohykánů čeká na popravu. Nevadí – jiný strom se zasadí a včera jsem trénoval pracovní návyky.
Před rokem jsem si pořídil boty, které mi padly jak ulity ulité a před pár dny zjistil, že se mi odlepuje podrážka. Při bližším průzkumu jsem zjistil, že někdo holt šetřil lepidlem na jedné z bot. Druhá bota zcela bez vad. Nechca ztrácet čas reklamací, jsem se rozhodl přilepit podrážku sám. Za a) bych ztratil čas reklamací, b) je riziko, že by mi botu slepili hůř než to provedu já (slepení pro oko, slepení bez důkladného očištění a další černé scénáře). Práce se podařila, po třech fázích lepení jsou boty zase 100%.
Je večer a já jsem si uvědomil, že jsem chtěl otestovat brždění cepínem a najednou je zde jaro (astronomická zima skončila jaro převzalo žezlo 20. března 2020 v 04:49:35h). Při vzpomínce na cepín jsem si vzpomněl na Lva Davidoviče Bronštejna (známého pod příjmením Trockij, které si adoptoval při útěku ze Sibiřského kriminálu). Byl to kovaný marxista a jeho představy se rozešly s představami Stalina (chtěl revoluce po celém světě, nastolení komunismu nejen v Rusku, podporoval permanentní revoluci) a tak musel emigrovat a přes několik zastávek (nikde ho moc nechtěli) se usadil v Mexiku. V podvečer 20. srpna roku 1940 za Trockým přišel pod záminkou redigování svého článku agent NKVD a španělský komunista Ramón Mercader (1913 – 1978) pod falešnou identitou jako Jacques Mornard (pravé doklady za účelem vytváření takových identit získávala NKVD od příhodných mrtvých, zavražděných nebo nezvěstných osob ve španělské válce). S sebou si Mercader alias Mornard přinesl nejen onen článek, ale také horolezecký cepín rakouské výroby, který předtím používal při svých výstupech na mexické sopky. Když se k němu Trockij otočil zády, Mercader ho cepínem uhodil do hlavy. Měl v úmyslu ho zabít jedinou ranou, Trockij se ale právě pootočil a rána se trochu svezla. Trockij zůstal naživu a na Mercadera se vrhla ochranka a málem ho ubila k smrti. Tomu Trockij, který zůstal při vědomí, svým příkazem zabránil. Pro Mercadera si potom přijela policie a Trockij zemřel následujícího dne v nemocnici. Mercaderovi vyměřil mexický soud nejtěžší možný trest, dvacet let žaláře. Pod falešnou identitou vystupoval i před soudem a jeho pravou totožnost odhalily otisky prstů až v roce 1950, kdy měl odpykáno již přes polovinu trestu. Po propuštění Mercader pobýval dočasně na Kubě a v socialistickém Československu. Zemřel v Havaně.
Kdyby Trockij nenosil kulaté brýle, tak bych i uvěřil, že založil KFC.
