Když už jsem musel vyrazit do džungle zachraňovat HDP, tak jsem se rozhodl vyhnout lidem a bezpečnostní přestávky realizovat v přírodě. Neb ve zdravém těle, zdravý duch. Prvním kopcem dne se stala nejvyšší hora Slezských Beskyd (geomorfocelek Západní Beskydy) – Velká Čantoryje, která dosahuje do výšky 995 m.n.m.
Parking jsem nezvolil ideální a směr mi napověděla moje navigace (díky za ni). Šel jsem tedy do strmého kopce, terénem hůře prostupným, ale život je boj, tak jsem mlčky šlapal a nahlas funěl.
Cestou jsem potkal památník Jiřího Třanovského, evangelického kněze, který pod jednou místní skálou sloužil tajné bohoslužby v dobách náboženské nesvobody (17.století). Od památníku jsem již způsobně šlapal pěšinu a finální fázi po hřebenu se tulil k hranici polsko-české. Na vrcholu je plno bufetů, hospoda, samá cedule a jedna věž s vyhlídkou. Z vyhlídkové věže by byla určitě i vyhlídka a tak jsem si zavřel oči a ten výhled představoval. Zkuste to taky a uvidíte.
Našel jsem růžovou sponu do vlasů, ale s ohledem na moji krátkovlasost jsem ji daroval neznámé vlasatici – prostě jsem ji pověsil na ceduli k převzetí grátis.
Cestou zpět jsem se zhoupl na houpajdě, obdivoval skrvnitou asfaltku a dal si vodu ze studánky …… vlastní vodu jsem měl v autě neb jsem zapomněl batoh v kanclu 🙂
Velká Čantoryje – čert tam ryje. Jdu dál a pište si za uši, že se píše „Jablunkov“ a ne „Jablůnkov“.
GPS: 49.6788564N, 18.8046028E