Po tom co jsem zdolal v sobotu 4 kopce z mého seznamu geomorfgigantů, tak následovala neděle. Sice jsem slíbil pomoc v okolí Slezské Harty s pokácením jednoho stromu, ale i bez kalkulačky jsem si spočítal, že když vstanu ve 3:00, tak se stihnu do 10:00 vrátit a zdolám Praděd. Předpověď na ranních -14°C v 6:00 zněla štípavě.
Ráno jsem si ve 3:00 dohledal tkaničky od bot, naházel věci do báglu, dal si 3x trámem do čela (pohyb ve tmě v chalupě, která má místy průchozí výšku 150cm, je hrou o přežití) a jelo se tmou do obce Vidly. Poslední úseky se v zimním období neudržují a místy jsem jel vyjetými kolejemi v ledu. Pokud správně najedete, tak nemáte kam vyjet (více níže).
Nástupní místo jsem zvolil jiné než Karlova Studánka, chtěl jsem jít jinou trasou než po cestě monotónní. Z obce Vidly (původ názvu obce od vidličky) jsem šel okolo potoka, klouzal se po ledových plotnách, dále jsem šel sněhem, více potokem, zmrzlým potokem. Za svítání jsem minul Švýcárnu a za pár desítek minut se kochal výhledy ze sluncem zalitého vrcholu Praděd. Tento vrchol je nejvyšším bodem Hrubého Jeseníku, patří pod geomorfologický celek Jesenická oblast. Praděd je i nejvyšší horou Moravy, Českého Slezska i Horního Slezska, je to pátý NEJ CZ kopec. Na kopci je vysílač vysoký 146,5m a tak na jeho špici máme nejvyšší bod ČR (převyšuje Sněžku). Stavba vysílače započala roku 1968, měla být spuštěna roku 1977, ale kvůli počasí se to podařilo až roku 1980. Tímto byla uspokojena poptávka po televizním signálu do mnoha domácností, ale i poptávka po nevšedním ubytku, restauraci a také byla vybudována funkční vyhlídka. Perličkou je, že do roku 1993 měl vysílač výšku 162, ale po výměně anténního vysílače se výška snížila o jeden prstenec …… holt miniaturizace, dnes by možná vysílač měl jen 20 metrů.
Cestou k vrcholu jsem sem tam něco vyfotil, ale poprvé mým čtenářům nabízím něco k poslechu – jedná se o symfonii „Křupající sníh“ s dramatickým finále (usaďte se do lenošek, nalejte si k poslechu dobré víno a užívejte tuto prvotinu).
Já byl na vrcholu při teplotě -8,6°C, ale ve 4:00 tam bylo slibovaných skoro mínus čtrnáct – přesně tam bylo -13,1°C /což když nefér zaokrouhlíme, tak máme -14°C z předpovědi). Pocitově bych tipl lehce pod nulou celou cestu – ale asi jsem se ohřál stoupáním, nahoře bylo slunce a hlavně bezvětří. Po cestě od Pradědu jsem dal slovo s kopcařem Frantou a to bylo dobře, protože jsem věděl, že mi tikají přesýpací hodiny a v 10:00 musím kácet strom, ale díky jemu jsem zdolal i vrchol s názvem Malý Děd (1368 m.n.m.). Z kopce jsem tedy kluzem dolů (nečekaně bez pádu) dorazil k autu a vystartoval. Po cestě jsem potkal hocha nešťastníka, který svojí oktávkou najel mimo ledové koleje a dostal se mimo trať. Měl nápad, že bych ho mohl zaháknout, ale měl jsem obavy, že skončíme mimo trať oba a tak jsme zkusili taktiku ústupu (já ho tlačil ručně do kopce zpět a on řídil do doby než jsme se dostali nad ledové koleje). Po dobrém skutku jsem získal ztrátu, ale v cíli jsem byl 9:58.
Strom padl na plánované místo a já po obědě taky (do postele dát si 20).
GPS: 50.0830764N, 17.2309767E
