Ráno jsem musel hodit oko na chajdu pod lesem a také zajet na jedno spešl-měření díla betonářského do masokombinátu Kostelecké uzeniny. Když jsem se podíval na mapu, tak bylo jasné, že dnes (pokud vyjedu za tmy a bude vše probíhat hladce) dám trojku. Už když jsem hledal první vrchol, tak jsem našel kopec s totožným názvem „U oběšeného“, ležící na cestě z posledního vrcholu směrem k domovu. Takže se mi vše vymklo a trojka se změnila na sobotní vrcholové kvatro.
Start se mi podařil za tmy (vstávám roky bez budíku a občas to klapne) a na cestu jsem si udělal chléb s máslem a k tomu romadůůůůůr. Stopařka by asi odmítla nastoupit do vraku a důvodem by nebyla jen blízká oslava 555 555 km rumunského vehiklu.
Prvním kopcem co jsem mrskl byl vrchol U Oběšeného I – více zde:
Po cestě k vrcholu druhému jsem přibrzdil ve vísce Račín, kde je pěkný rybník plný leknínů (v zimě jsou lekníny leklé, podvodní), ale megaRAK (dílo sochaře Olšiaka) hlídá rybník nonstop. Ještě musím zjistit co je to Šustrova čůrka (viz. foto).
Dále jsem se přesunul na vrchol druhý – s názvem „Roudnice“ – více zde:
Pak jsem si dal jízdu i po povrchu, který byl v době mého dětství ještě standardem. Jedná se o takzvané „čiči-stouny“ – neboli „kočičí hlavy“ = žulové kostky.
Uvěřil jsem i navigaci a zajel si cestou kterou v zimě využívají jen traktory a zvěř. Takových 200m jsem musel jet co to dá, protože se mi kola ztrácela v bahně a mít jiné přibližovadlo než mám, tak bych potupně šel do vsi hledat traktoristu s bankovkou v ruce a prosíkem na rtech.
Kostelecké uzeniny – nou nou nou comment.
Lehce jsem si zajel na kopec Křemešník – více zde:
Při přesunu po hrázi Dalešické přehrady jsem si zavzpomínal na to, jak jsem tam měl ukotvenou železnou/zelenou pramici a pak si i vozil vlastní člun WalkerBay. Už je to hrozných 12-15 let. Dodnes si vzpomínám na to, jak jsem echolotem zjistil hloubku k 70m (údajně nejhlubší místo má 85,5m), jel na železné rakvi ve vlnách a na sobě měl hadry nevhodné pro plavání ve studené vodě (pak jsem si koupil vestu, časem i lepší loď a časem se rozhodl opustit týrání nebohého živého tvora ocelovým hákem).
Finálním kopcem se stal vrchol U Oběšeného II (u Nové Vsi a ta je u Oslavan), který jsem omylem nalezl a zalíbilo se mi během dne dát dva kopce se stejným názvem (když už byl po cestě, navíc po cestě mimo dálnici). Poslední vrchol byl hodně nepřístupný. Bláto, popadané stromy, fučelo, začalo pršet. Ale nakonec jsem těch 369 m.n.m. udolal. Oběsit by se tam dalo, většina větví ale tak do 50kg nosnosti (suché, křehké, polámané).
GPS – U Oběšeného II: 49.1200672N, 16.2726228E
Cestou k domovu jsem zhodnotil, že auto je jak rok nemytý traktor a moje boty tragédie v trojobalu. V myčce jsem odstřílel bláto z auta a dostal jsem i nápad. Provedu očistu obutí (ne vozu, botek mých). Výsledek – skvost !!!
