Trhliny se staly mým koníčkem a částečně i obživou. Trhliny vznikají a nedumají nad tím proč tady jsou (i když kdoví 🙂 ). Dokonce nechápou, že by nám lidem mohla jejich existence vadit, jedou si svoji.
Dnes vám představím trhlinu cílenou, trhlinu uměleckou. Má dokonce jméno ……. zove se Shibboleth. Proč Shibboleth ? Mohla by se jmenovat třeba Bohunka nebo Kraken.
Šibolet (hebrejsky: שבולת, česky: obilný klas) je jazykový prostředek, který v komunikačních situacích slouží k rozlišení členů jedné (společenské, nářečové) skupiny od druhé, v širším smyslu jakékoliv znamení, heslo, poznávací heslo, narážka. Šibolety nejsou jazykolamy, právě naopak: často jde o (zdánlivě) jednoduše vyslovitelná slova, která však dokážou odhalit původ hovořícího, a to často bez jeho vědomí. Termín pochází z biblické Knihy Soudců, ve které se popisuje, jak soudce Jefte a jeho bojovníci pomocí výslovnosti slova „šibolet“ rozeznávali své nepřátele (v určitém dialektu tehdejší hebrejštiny se totiž š vyslovovalo jako s). Kdo to nevyslovil, ten byl terminován.
Autorkou trhliny je kolumbijská umělkyně Doris Salcedo a trhlina byla „vystavena – zhotovena“ roku 2007 v londýnské galerii Tate Modern (v hale turbín). Trhlina je dlouhá 167 metrů a rozšiřuje se. Hlubokomyslné úvahy o významu přeskočím (hledejte), ale galerii pár lidí zažalovalo. Neboť trhlina nebyla prý dostatečně označena a oni zakopli. Žalovat by se nemělo.
Trhlinu dělalo 100 lidí několik týdnů. Dnes už je zapravena a jen jsou vidět jen „jizvy“ v povrchu betonu.
Je dobře, že kolumbijská umělkyně má šanci ukázat světu rasové rozdělení. Ne – ne – ne. Já se v tom pitvat nebudu (on jim to sponzoruje Unilever). Ke každému plus by se mělo narodit nejaké to mínus.
Za mne: trhliny v mém mikroskopu jsou hezčí, jsou „nenucené“ – pracovalo na nich něco vyššího, s elegancí a silou (bez potu, pil a sbíječek).
