Kdo by řekl, že slunce dnes zapadá pár minut po 16h. Mám rád matematiku, tam toho moc neokecáte a slunce holt zapadne a je tma. Tečka a musíte přidat do kroku. Start na nejvyšší kopec Hornosvratecké vrchoviny – Devět skal (836 m.n.m.) byl pozdní, cesta adrenalinová. Cedule „silnice se v zimním období neudržuje“ se mi smály do obličeje a já zase jim. Budeme si nalhávat, že to skončilo remízou. Na parkoviště u klád jsem doklouzal a zjistil, že tu potkám pár stejně postižených tůůůůristů, jejich psů a chatařů. Cestou jsem si poprvé v životě vyzkoušel profi navigaci a jako záchranná brzda, přítel v nouzi a hračka super. Podařilo se mi vylézt na nejvyšší skálu, prdel zatnutá jako bych štípal půlkami dráty. Výjimečně jsem vynechal cestou zpět penzion Klokočí (mají tam pěkný kachlkamna, dobré jídlo), navštívil moji bývalou sousedku, která se odstěhovala do Žďáru nad Sázavou po úmrtí manžela. Podivila se (toto slovo se mi líbí) mému rajzování po světě, měla radost z daru pro radost a to dost. Vše je pod sněhem a krtek stachanovec jede na plný kule. V lednu …… v lednu ho budu muset terminovat /nebo si zvyknu a budu ty krtince nadále průběžně rozhrnovat/. Asi si koupím nový hrábě.
GPS: 49.6707658N, 16.0321439E
