Vím, já vím, Československo už nemáme, ale na tomto území se vyskytují piditvorové, kterým svítí prciny. Jedná se o světlušky. První jsem lapl na táboře u polských hranic – víska Travná (Rychlebské hory). Dnes už takové blbosti nedělám a úplnou náhodou jsem se otřel o článek, ve kterém jsem zjistil, že v Československu se vyskytují 3 druhy „světlušek“ a to:
- Nejhojnější je světluška menší (Phausis splendidula), kterou potkáme v nížinách, podhůří a dokonce i v údolích hor.
- Vzácnější je světluška větší (Lampyris noctiluca), teplomilnější druh, který vyhledává spíše vyhřáté nížiny.
- Třetím, nejméně častým druhem, je rovněž teplomilná světluška krátkokřídlá (Phosphaenus hemipterus).
Poletující zářivé body jsou samečci a cca od svatého Jana (24.6.) mají intimčo se samičkami, které nepoletují a probleskujíce čekají v trávě a na keřích.
Světlušky si svou záři vyrábějí chemickou reakcí v těle. Ve speciálních buňkách pod průsvitnou pokožkou je látka zvaná luciferin štěpena enzymem luciferázou a uvolněná energie je vyzářena jako světlo. V podobě tepla světluškám unikne pouze 2–10 % vložené energie, což je mnohem lepší výkon, než mají ty nejlepší úsporné žárovky! Zatímco samečci svítí pouze jedním břišním článkem, samičky blýskají hned dvěma a dojem ještě umocňují postranními svítivými políčky na dalších tělních článcích. Už i larvy mají vyvinutý svítící orgán a mohou jemně světélkovat; pableskují dokonce již i vajíčka.
Když sameček samičku nalezne a přistane u ní, přestane samička plýtvat energií a zhasne. Páření tak probíhá již při zhasnuté lampičce. Ale běda, pokud na dohled u nich světlo rozsvítí jiná samička. Sameček je schopen současnou, již zhasnutou partnerku opustit a letět znovu za světlem – touhu po něm mu příroda uložila velmi silnou.
Na světě existuje přes 2000 druhů světlušek a dokonce jeden fotograf (možná není jediný), který se na ně specializuje – Radim Schreiber.
