Včera jsem se po hektickém týdnu stabilizoval, zklidnil a zasnil. V tom zavrčela smska a v ní text : „Michaléne, já tě zmlátím jak nezralý žito. Ty poleno, já málem v cíli nezastavila !!! Ale díky, pošlu ti sníh v krabičce od diabolek, bez tebe bych to těžko dala.“
Ano. Opět jsem stál v pozadí, stejně jako u sametové evoluce, letu na měsíc či odlehčení tkaniček chodci Jožovi Pribilincovi. ///EDIT: evoluci i měsíc mám opravdu správně.///
Tentokrát mi psala Ester, které jsem namazal na zlatou placku. Použil jsem mix kachního a psího sádla, čímž jsem dosáhl ponížení dynamického součinitele smykového tření až k hodnotě 0,000000. Já to té holce přeji. Je cílevědomá, veselá a umí dřít. Navíc mi rozšířila portfolio a po Albertu Tombovi, Krakonoši a Raškovi, mám ve sbírce i zástupkyni něžného pohlaví.
Včera jsem to tedy oslavil v restauraci L´Eau Vive zpěvem s Pracujícími misionářkami Neposkvrněné panny Marie z misionářské rodiny Donum Dei. Poprvé jsem tak dostal do ruky zpěvník a povzbuzení: „zpívej synu“. Obsluhující dobrovolnice byly jen černé a žluté, třeba příště uvidím celé spektrum barev lidské kůže. Dobrovolníky asi meze sebe neberou. Po zpěvu jsem se nacpal mixem žabích stehýnek (2ks – levé a pravé) se šneky (1ks), zalil to nápojem asi posledního národního podniku ČR (Budvar, 8ks). ///EDIT: pravda ven: Měl jsem jen jedno pivo, v příspěvku jsem se pokusil o hypebolu. A k tomu panenku a fritované prý pusinky ….. takový dutý koule to byly///. Ester nepřišla a tak jsem v čase zavíračky ukončil čekanou a šel na měhroda (zkratka: městská hromadná doprava).
