Výlet jsem pojal samotářsky. Původně neměl asi nikdo z mých známých, dokonce i z vás neznámých, zájem transformovaný do sdělení „ty kokso, jedu taky“. Takže v překladu je to poloviční samotářství typu „znouzectnost“.
Vrcholy jsem začal už na letišti ve Vídni. Po poledni jsem se rozhodl, že je čas snídat a tak jsem si nadělil červené víno s názvem „Small Hill“. Dobré to bylo. Bohužel jsem zjistil, že mne všechny autopůjčovny vypekly a nemám jistou káru, ale co je v životě jistý. Maximálně to, že ti kteří pili vodu nakonec umřeli (z čehož by se dal udělat závěr, že voda je hodně nebezpečná kapalina). Z letadla jsem vystoupil do mrazu a dumal co bude dál. Najednou jsem neměl na auto z letiště náladu a řekl si, že když už výjimečně pár hodin vím kde bydlím, tak se přesunu do té boudy. Okolo samej otravnej taxikář (ale chápu je, já jsem asi taky otravnej) a tak jsem se zadumal. Taxík stojí 200 (dá se stáhnout prý na 150 jejichpenězkrytýchkagorem), taxi Yandex jezdí za 120. Ceny opravdu mírné. Ale já si provrtal koleno a jel s lidem prostým busem (jmenuje se sice trolejbus, ale dráty nikde). Jel jsem za 2 místní moldavské leu. Vsuvka: odmítám lživé zprávy, že když bych měl ženě koupit kytku, tak to bude věneček a navíc z ústřeďáku. Jízdenku jsem nemusel páčit z automatu nebo si kupovat u řidiče. Za jízdy chodila šikovná paní důchodkyně mezi lidmi a kasírovala. Vůbec ji nerozhodilo, že jedna slečna platila snad milionovou bankovkou, dokázala si směnou s lidmi v busu poradit. U nás by ji asi nezaměstnali, máme výdejní krabice. A teď to utnu, protože jsem se ubytoval v pěkné hospodě a relaxuji. Mají tu pivovod (viz. foto)
Ale není to zde pro baletky. Už cestou od busu na hotel jsem dostal petardu na prsa od nějakého magora co se chtěl bít. Ale pak si to rozmyslel. Celkem ho i chápu, jsem zde „divnej tvor“, takový Američan v Praze 70.let. Dobře mi tak.
A pro Soňu krásné foto z WC. To o té karmě se mi líbí ;-), tak bacha.
