Když jsem byl malý kluk, tak jsem se snažil nasát moudra, chodil jsem do základní školy. Ale teď na vás nevytáhnu záblesk věty Pythagora, oponu Hynaise nebo dokonce Brueghelovic Markétu Bláznivou. Bude to úplně jiná šupa. Matematiku nás učila přísná paní ředitelka, která po nepozorných dětech házela klíče (svazek cca 1,5kg) nebo pantoflíček (rozuměj dřevák velikosti šuflete). Dnes je jiná doba (ale dnes fňukat nebudeme). Jdeme v konstrukci vyprávění dále, není čas, práce mám ….. to se mám …. moc. Tato učitelka jednoho dne přišla a před začátkem nalejvárny o násobení zlomků vytáhla tělocvičnou vložku. Neuvěřitelné ! Na pokyn jsme hýbali očima – levá/pravá/levá/pravá……, na povel jsme mrkali ……. na povel oči vytlačovali …….. kroužili.
Dále jsem byl lovcem, ale nelovil jsem dívčí srdce. Blbost. To je lež – já se/si snažím lhát i na tomto blogu (morální imperativ dne: „Ještě jednou zalžeš Majkle, tak se blog sám smaže!“). Holky mne nechtěly. Ale lovec jsem byl. Takovej hodně nepovedenej, lovec v utajení. Holku se ulovit nepodařilo, tak jsem si sestrojil krystalku (kdo neví co je krystalka, tak snad ví co je rádio a bude si myslet, že jsem sestrojil rádium v úplně kovovém stavu. Kdo neví co je rádio, tak přestane číst – toto je náročný vědecko-technicko-poetický blog a ne nějaká zašívárna). V krystalce to šumělo, v rádiu už méně, ale hráli tam furt to stejný, to vlnění neokecáš, to je o tom „kdo co vyšle“. Jedním z ranních pořadů byla rádiová rozcvička. Pamatuji si dodnes tu znělku. V rádiu prolítla znělka, hop hop ….. a byl konec cvičení. Haha. Kdo byl pomalejšího vnímání světa, ten si moc nezacvičil (tedy pokud neměl audiopaměť a nemohl si to pustit „z hlavy“). Zde link pro ochutnávku:
Pak jsem byla na vojně (EDIT: ne toto nebudu opravovat i když mi píšete !!! respektujte moje práva na volbu pohlaví). Na vojně u paragánů. Byli jsme speciální jednotka, výsadek a výskok z vrtuláků bez padáků. Dodnes cítím kolena jak jsem musel vypružovat. Tam jsme necvičili, tam jsem zlenivěl.
Lidi, mohl bych těch „oslích můstků“ nasekat ještě 74 ….. ale fakt ne. Práce mne zavalila, kafe dopito, jdu to hrnout.
Lidé bděte ! Lidé cvičte !!!
Bonus:
Jako kočka nebo pes,
po čtyřech po zemi lez.
U oslíka zvykem bývá,
že rád hlavou sem tam kývá,
když polezem jako had,
budeme mít brzy hlad,
po obědě každá záda
do postýlky lehnou ráda.
