Po zdolání severoirské jedničky jsme měli tři dny na irskou jednotku. Vzdálenost a předpověď počasí daly jediný možný termín a to nedělení ráno. Večer se ladila forma, budíček 6:30, snídaně bufetového typu – tj. na stojáka před supermarketem. Z parkoviště pod horou jsme vyrazili dle předpovědi za svitu slunce, vrcholová špička se provokativně tyčila a lákala k focení. Po cca 2/3 trasy nás čekal Ďáblův žebřík, což jsou šutry s potůčky a to vše fest do kopce. Poslední úsek už byl o plynulé chůzi po kamení a to za mlhy, vichru. Vrchol byl dosažen, výhledy dle předpovědi …… do mlhy a místy dírou v mlze. Vrchol Irska Carrauntuohil s výškou 1041 m.n.m. padl a začala opět padat voda.
My měli štěstí a irský pobyt nám pršelo jen při přesunech autem a během noci. Takže pláštěnka co si nechal Laďa ve Vídni nechyběla.
