Ráno jsem se probudil do mlhy, venku sněhová bouře, sem tam se urvala lavina a tak jsem měl přes noc špunty v uších. Nasnídal jsem se na maximum neb jsem musel uvolnit ubikaci a jídlo jsem nechtěl sobecky nechat konkurenčním horolezcům. Kontrola maček, cepínu, helma na hlavu a šlo se.
Dostat nejvyšší vrchol Vatikánu (bezejmenné místo ve Vatikánské zahradě – 75 m.n.m.) se nepodařilo, oblast s nejvyšším bodem je uzavřená, samopal je mocný argument. Pokochal jsem se frontami, uměním a divokým úprkem na letiště.
Co dodat ? Nic 🙂
